Finally Together ( VKook )

29.

Jungkook po chvilce usnul.
Přikryl jsem ho a vzal si svou deku do obýváku.
Sice ten gauč není vůbec pohodlný, ale jelikož se teď bojí i mě, bude to mnohem lepší.

Jsem zvyklý se k němu v noci tulit, ale teď bych mu mohl akorát tak ublížit.
Lehl jsem si a přikryl se.
Ráno to bude zatraceně bolet, ale aspoň bude Jungkookie v pořádku.

Nevím jak, ale po chvilce se mi podařilo usnout.
Nespal jsem moc dlouho, jelikož mě vzbudil křik z vedlejšího pokoje.

Rychle jsem vstal a běžel za Kookiem do ložnice.
Ležel tam na posteli, házel sebou a křičel. Byl na něj strašný pohled.

Ještě když vím, že se ho nemůžu nijak dotknout, jinak bych mu ještě přitížil. "Jungkookie, klid, je to jenom sen" sedl jsem si k němu na postel a snažil se ho aspoň trochu uklidnit, samozřejmě, že se mi to nedařilo.

Potřebuje obejmout, ale ne ode mě, jediný kdo ho vždy dokázal uklidnit, je Jin.
Sice se mi nechce mu volat, ale Jungkook ho potřebuje.

Neochotně jsem vytočil jeho číslo, avšak on mi to típnul.
Vážně ?!
Já mu nic neudělal.
Ach jo, co si teď počnu.

Začal jsem ho hladit ve vlasech, protože to mu očividně nevadilo.
Aspoň něco.
"Jungkookie, jsem tady s tebou" zašeptal jsem směrem k černovláskovi, kterému po čele stékaly kapičky potu.

Já ho tu neměl nechávat, nechci ani přemýšlet nad tím, co by se dělo dál, kdybych nepřišel, i když to nejhorší už se stalo.
"TaeTae ?" zeptal se a já si všimnul, že už je vzhůru.

"Ano ?" zeptal jsem se s obavou v hlase, protože mám strach, že po tomhle se se mnou bude chtít rozejít a já bych se mu ani nedivil.
Pomalu se ke mně nahnul a objal mě kolem pasu.

"Je mi to tak moc líto, TaeTae, mám pocit jako kdybych tě podvedl, chápu pokud by si se mnou už nechtěl být" rozbrečel se mi do trička a já nad tím pokroutil hlavou.
To je pabo.

"Jungkookie, jediný, kdo tady má právo na to se s tím druhým rozejít jsi ty, protože to já tě tu nechal samotného" pohladil jsem ho po vlasech a on se na mě podíval vyčítavým pohledem.
Ups.

"Ty. Za. Nic. Nemůžeš." vyhláskoval mi a já měl na tváři docela vyděšený výraz.
Upřímně šel z něj docela strach, až se divím, že v našem vztahu jsem stále ten dominatní já.
Ani bych se nedivil, kdyby se naše role v budoucnu prohodily.

Pro Jina na nebesích, nad čím to zase přemýšlím.
Chtěl jsem mu dát ruku na záda, ale jakmile jsem se ho dotkl, cukl sebou.

Aha už jsem na to přišel, jemu vadí doteky ostatních, ale když se on někoho dotýká, tak to je v pořádku.
Ne, že bych si stěžoval, ale líto mi to je, ne že ne.
Zase na druhou stranu, můžu být rád, že mě vůbec objímá, na to že se to stalo před pár hodinami.

"Radši už budu zticha" zašeptal jsem si spíš pro sebe.
"To bych ti radil" mírně odsekl a já se na něj tázavě podíval.
"Co tím myslíš ?" zeptal jsem se mírně vykolejeně.

"Myslím tím to, že jestli chceš spát tady a ne pár dní na tom strašným gauči, tak bys měl být raději zticha" odsekl a víc mi hlavu zavrtal do břicha.

Nervózně jsem se zasmál a nechal se dál objímat, přičemž jsem si lehl na postel a on si tak ze mě udělal polštář.

"Tae, já bych  tak moc chtěl abys mě zase mohl v klidu objímat, líbat a to všechno, pomůžeš mi se toho postupně zbavit ?" zeptal se mě s nadějí v hlase.

"Samozřejmě, Jungkookie" odpověděl jsem mu s úsměvem, sice to bude nějakou dobu trvat, ale já mu pomůžu a udělám maximum pro to, aby všechno bylo jako dřív.
Po chvilce jsme se oba odebrali do svých snů.

Tak jsem tady s další kapitolou. Ó╭╮Ò
Snad se vám líbila.
Eli