he is different.

4.

Dny plynuli jako voda a byli tu poslední dny prázdnin a já měla opravdu málo času na to se s Beth zcházet protože jsme si už balili věci a pomalu se stěhovali. Já si ještě musela jet koupit věci do školy, ale sama jsem jet nechtěla a rodiče nemohli, tak jsem si vzala sebou svojí milovanou babičku nebo teda spíš babču.

Koupila jsme si učebnice, hůlku ve které byl jednorožčí vlas (jednorožce miluju) a taky sovu. Vypadala úplně obyčejně ale nebyla. Nedala jsem jí jméno, ba naopak jenom písmeno B. B jako Beth abych na ni nikdy nezapomněla, protože ona byla úžasná kamarádka a ničilo mě, když jsem věděla že už se s ní nejspíš nikdy neuvidím.

Vzala jsem do ruky telefon a rozhodla jsem se jí zavolat, protože na schůzky s ní jsem jak už jsem říkala neměla čas.

"ahoj Beth... víš asi ti dlužím omluvu a taky bych ti měla něco říct." "omluvu za co?" "omluvu za to že jsem ti to co ti chci říct neřekla dřív..."

Řekla jsem všechno co jsem chtěla říct a nakonec jsem řekla ještě "promiň, už se asi neuvidíme. možná ano, ale nevím kdy. A nikomu to prosím neříkej. Doufám že zůstaneme v kontaktu. Miluju tě, a měj se" a pak jsem to típla.

Do očí se mi nahrnuly slzy. Nevím jak to bez tak úžasněho člověka zvládnu. Bude to těžký, ale třeba si najdu kamarády kteří ji nahradí, sice nikdy nikdo pro mě nebude znamenat tolik jako ona ale.... musím to nějak zvládnout. Bude mi chybět. A to zatraceně hodně moc.