he is different.

37.

"moje milovaná Heather. Když tenhle dopis čteš tak už nejspíš nejsem mezi vámi. Promiň že jsem ti o tom nikdy neřekl. Neměl jsem na to sílu ti tím ublížit. Vím že to na mě nikdy nešlo vidět ta nemoc ale teď už je to vážný. Doktoři mi dali poslední dva týdny života, protože můj život už nejde zachránit. Mrzí mě že nemůžu být ty poslední dny s tebou nebo umírat v tvojí přítomnosti. A chtěl bych ti říct ještě jednu věc. Miloval jsem tě, miluju tě a navždy tě milovat budu.
Thomas."

Když jsem to četla tak mi tekly slzy po tváři. Ale věděla jsem že už to nemůžu zachránit, protože je moc pozdě. Už rok.

Vyběhla jsem rychle schody a lehla jsme si do postele a koukala na naše společný fotky. Bylo mi hrozně. A za pár dní nám zase začínala škola. Chtěla jsem poprosit rodiče ať mě nechají ještě pár dní doma ale rozhodla jsem se že to musím zvládnout.

Zase jsem byla tady. V té škole kde jsem to tak moc milovala, ale teď... Teď mi tady bylo divně. Bylo to kvůli Thomasovi...

"ahoj Heat! Chyběla jsi mi!" křikl na mě Harry
"Ahoj, ty mě taky"
"copak se děje?"
"nic, neboj se" usmála jsem se a šla jsem si vybalit kufry.

Přivítala jsem se ještě s Herm a Ronem ale Draca jsem bohužel nikde neviděla.

Šla jsem po chodbě a viděla jsem blonďatý vlasy na konci chodby, tak jsem se k němu rozběhla.

"ahoj Heather!"
"ahoj Draco, chyběl jsi mi!"
"ty mě taky, děje se něco?"
"ne... no vlastně ano... mohla bych s tebou večer mluvit?"
"jistě, tak v 6 u vody?"
"jo dobře, budu tam"

Potřebovala jsem se někomu svěřit a myslím že on byl ten co mě pochopí a bude se snažit mi vykouzlit úsměv na tváři.