he is different.

19.

I Pansy byla trapná. Taky mi lezla do zadku, stejně jako Malfoy, jako kdyby se snad ti dva domluvili.

Schůzky s ním mi byli míň a míň příjemnější protože se na mě pořád díval, sahal na mě, a snažil se ke mě jakýmkoliv způsobem přiblížit. Vždycky jsem mu říkala ať toho nechá.

Na poslední zchůzce mi došli nervy a jednu jsem mu vlepila. Sáhl si na zasažené místo na tváři a já mezi tím odešla pryč.

Co jsem to sakra udělala? Co když to dělal proto, že mě má fakt rád? Ne nemá, jen se chce pochlubit tím, že rozlomil mé kamenné srdce a já zase to jeho. Ale to se nestane. Protože mu to nedovolím. I když já to jeho možná rozlomila.

Rozhodla jsem se mu omluvit. Zkusím být jednou hodná, ale pokud toho zneužije, tak ho fakt zabiju.

Zastavila jsem ho na chodbě a odtáhla někam kde nikdo nebyl "hele Dra um teda Malfoyi, promiň za tu facku. Ale varovala jsem tě a ty to víš." D: "jo to spíš já bych se měl omluvit protože jsem tě neposlechl, ani nechápu proč. Dřív bych se na tebe ani nepodíval protože jsem se styděl, ale teď je to jinak" J: "zase hraješ na city co?" D: "nehraju..."

Došlo mi že jsme ho začala mít možná i trochu ráda. Ale jenom jako kamaráda, protože už jenom ta představa že bychom byli něco víc se mi hnusila.

"hele Draco jsi fajn kluk, ale tohle na mě nehraj. Vím že ti jde jenom o 'slávu'" a s těmahle slovy jsem se sebrala a odešla.