he is different.

66.

Zrádce. Hnusný, odporný zrádce, který si hraje jenom s citmi lidí. Je podobný jeho otci. Dokonce je podobný i pánovi zla.

Všichni si stoupli k mrtvému Brumbálovi. Zvedli hůlky a já ji zvedla též, na počest našemu úžasnému řediteli.

Po chvíli jsem to nevydržela a vytratila se z tama. Nikdo si mě naštěstí nevšiml.

Celá ubrečená jsem doběhla do našeho pokoje. Zamkla jsem se v koupelně.

Měla jsem takzvaný mental breakdown z toho všeho. Nedokázala jsem to vstřebat. Vzala jsem do ruky nůžky a udělala to, čeho jsem se vždycky bála a ani nevím proč.

Ustřihla jsem si vlasy. Teď byli krátké asi po ramena když byli vyžehlené. V tom mě napadla další blbost. A to si je obarvit na tmavě hnědou barvu.

To bylo také součástí mého breakdownu ale zároveň i součást mého plánovaného glow upu. Nechci aby někdo poznal že mě rozchod s Dracem nějak trápí i když mě to trápilo víc než cokoliv jiného.

Ale teď je to za mnou. Potřebuji změnu a to hodně velkou. Rodiče mě asi přizabijí až mě uvidí takhle, ale já prostě potřebuji změnu.

Ráno jsem se probudila a v pokoji už nikdo nebyl. Asi jsem zaspala. Pak mi ale došlo že je sobota a že musí být pěkně pozdě když v našem pokoji už ani Hermiona není.

Dnešek byl zvláštní. A jelikož byla neděle, tak jsem se rozhodla nikam dnes nevycházet.

"Heather! Jaktože si tak dlouho spa- co to?"
"já nevím, prostě je toho hodně teďka."
vzdychla jsem a Hermiona vypadaka že se mnou soucítí.

"vím že je Draco smrtijedem, a tu smrt svedli někteří žáci na něj a učitelé smrt Brumbála naopak svedli na pána zla, ale zabil ho Snape. A Draco se sem vrátí, ale ne na moc dlouho, bude muset pánovi zla udělat ještě nějaké služby asi."

Panebože. Nechci ho mít každej den zase na očích, i když ho pořád miluju i přesto všechno. Ale vidět ho nechci. Ještě to ve mě neuhaslo.