he is different.

36.

Vánoce jsem strávila s rodinou, ale místo toho abych jela ka babičce tak ona přijela za námi. Byla jsem ráda že u nás byla, protože ty vánoce byli aspoň o něco záživnější.

Pak jsem se opět vrátila do školy a zbytek školního roku utekl celkem rychle a nic záživného se nedělo, až teda na to že umřel Cedric, kterého jsem ani neznala, ale bylo mi ho líto.

A hlavně mi bylo líto Harryho, protože mu nikdo nevěřil že se pán zla vrátil a že Cedrica zabil on.

Než jsem se nadála tak tu byl konec roku a opět se vyhlašoval školní pohár ale tentokrát jsme ho vyhráli my, a to jenom díky Harrymu.

Rozloučila jsem se s mými nebelvírskými přáteli a pak jsem se šla rozloučit i s Dracem.

Těšila jsem se na rodiče, na Beth, na babičku a dokonce i na Thomase, na kterého jsem už skoro zapomněla.

Tyhle prázdniny jsem měla strávit skoro celé u babičky i ze svým bráškou Peterem. S Beth jsme spolu strávili nejvíc času co to šlo. Když jsme se viděli naposledy tak jsem se jí musela zeptat na Thomase protože si mojí zprávu nezobrazil a ani se neozval už celý rok a já o něho měla opravdu velký strach.

"Beth?"
"nooo?"
"nevíš co je s Thomasem?"
"počkej, s jakým Thomasem?"
"no... s mým bývalím, však víš.."
"jo aha... no... už tady mezi námi není. Už je to vlastně rok co nežije."

Chytla jsem hysterický záchvat breku a málem se před Beth složila. To nemůže být pravda.

"co se mu stalo a proč si mi o tom do teď nic neřekla?!!!?" řvala jsem na ni
"Heat, myslela jsem že už to víš, a že je ti to jedno! A umřel na... leukémii."
"proč mi o tom neřekl že má leukémii?"
"já nevím Heat, jasný? A už nebreč prosím, úsměv ti sluší víc"
"promiň Beth... Já už půjdu" objala jsem ji a ona mi utřela slzy.

Bylo mi hrozně. Proč mi o tom nikdy neřekl.

"Heat počkej! Nechal ti tady u mě před rokem vzkaz. Na, přečti si ho."