he is different.

3.

"pondělí" povzdechla jsem si a šla jsem se dolů sama nasnídat protože rodiče už byli v práci a bratr má hodinu až na 9.

Zase jsem nestíhala tak jako vždycky a tak jsem vzala svůj batoh a vyběhla jsem směr k autobusové zastávce kde už stál autobus. Než jsem stihla doběhnout tak už byl autobus pryč. "sakra, co teď budu dělat" řekla jsem si v duchu. Asi budu muset jít dnes pěšky. Fajn, dnešek začal úplně úžasně.

Přišla jsem až na druhou hodinu, protože to mám od školy daleko a kdybych měla čekat na další autobus, tak bych došla až na poslední hodinu.

Šla jsem se omluvit našemu zeměpisáři aka ředitelovi naší školy, že jsem nestihla autobus.
"tohle je za tyto prázdniny už podruhé Hillová, jestli se to bude ještě jednou opakovat, tak vás s tadyma vykopnu"

"nebojte už ani nemusíte, tento školní rok už se nebudeme vídávat, možná už nikdy se nebudete se mnou potkávat" hodil na mě nechápaví pohled a já odešla a práskla jsem dveřmi

"Heather, kde jsi zase byla? To ti snad zase ujel autobus ty trubko?" řvala na mě přes celou třídu Beth "Stačilo říct jenom ahoj nebo tak něco, né mi to hnedka vyčítat, vždyť víš že nikdy nic nestíhám" jo nikdy jsem nic nestíhala ale i přesto jsem byla vždycky na všechny hodiny 100% připravená narozdíl od Beth.

"tak to se ti teda omlouvám" řekla Beth "no máš za co" a začala jsem se smát a ona taky. Zazvonilo na další hodinu a byla zrovna matika. Můj snad nejméně oblíbený předmět. Dokonce i míň oblíbený než fyzika a zeměpis.

Tohle nudné dopoledne uteklo celkem rychle a než jsme se nadáli tak byl oběd a šli jsme domů.

Vzpomněla jsem si na to, že bych Beth měla říct že odcházím do Bradavic i když mi rodiče říkali ať to nikomu neříkám, ale já si stejně myslím že mi to Beth neuvěří.

Nakonec jsem si to rozmyslela a nic jsem jí neříkala, i když jsem věděla že když jí to neřeknu tak se mnou už v životě nepromluví, protože zjistí že jsem se přestěhovala a odešla na jinou školu bez toho aniž bych jí něco řekla.