he is different.

70.

Přišla jsem do zapovězeného lesa. Stál tam Draco s jeho rodiči otočený zády ke mě. Přistoupila jsem blíže ze sklopenou hlavou a řekla jsem: "jsem připravená na všechno. I na to že zemřu.

Lucius drapl Draca za rukáv a on sebou začal zmítat že nikoho zabíjet nebude. Draco byl ten, který mě musel zabít. Nevšiml si toho kdo před ním stojí a vlastně ani nevěděl že to jsem já.

Dracův pohled:
Nechtěl jsem nikoho zabíjet. I kdyby to byl Potter, tak to nezvládnu.

Nakonec jsem k té osobě přistoupil, zavřel jsem oči a svojí hůlku namířil na ni.

Otevřel jsem oči. Stála tam ona. Dívka kterou jsem miloval víc než cokoliv jiného na světě. Dívka, která mi ukázala co je to láska a city. Ale zároveň dívka, kterou jsem musel po tom všem zabít. Nemohl jsem. Jsem slaboch. Nikdy bych nikomu neublížil. A obzvlášť ji ne, i když už se to stalo ale neúmyslně.

Vpíjela se mi do očí a mě bušilo srdce jako o závod.

"udělej to." hlesla.

"no tak, zabij mě!" křikla po mě

"j-já ale n-nechci" řekl jsem.

"mohla jsem tušit že milovat tě, je prohraná hra. Teď mě to bude stát život.." řekla polohlasem.

Začali mi z očí téct slzy.

"notak Draco udělej to! Slyšel si snad ne? Lituje toho že si s tebou kdy něco začala! Tak dělej zabij ji!" začala na mě křičet Bellatrix, která se u mě z ničeho nic objevila.

"a-ale já to ne-nedokážu.." zašeptal jsem.

"jsi slaboch Draco Malfoyi! Nikdy jsi nic nedokázal!" zakřičel za mnou pán zla.

"avada kedabra!"

Zabil ji. Zabil dívku, kterou jsem tak moc miloval. Jsem slaboch. Nikdy nic nedokážu. Padl jsem na kolena a rozbrečel jsem se. Nikdy mě nic nebolelo tolik jako tohle. Nikdy jsem necítil větší bolest. Věděl jsem ale že budu muset být stále na straně zla. Věděl jsem, že se budu muset postavit zase zpátky na nohy.