he is different.

38.

"ahoj..." řekla jsem smutně.
"ahoj, tak povídej, vypadáš že tě něco opravdu trápí" řekl Draco.
"no víš... měla jsem kamaráda, nebo vlastně to byl můj bývalí kluk ale já ho pořád milovala"
Jak jsem dořekla tuhle větu tak se Dracovi zastavil dech a chtěl něco říct ale já jsem ho přerušila.

"celej rok jsem o něm nic nevěděla. Neodepisoval mi, nezvedal mi telefon a já o něj měla strach, ale nic jsem s tím nedělala. Nenapadlo mě zajít třeba k němu domů nebo tak."

"aha... no a to je důvod ke smutku nebo?"

"já jsem ještě ale neskončila!" křikla jsem na něj ale pak jsem se omluvila

"promiň... on-o-on u-umřel."

Draco se na mě podíval a věděl že to není nic příjemného. Objal mě.

"to zvládneš, ale musíš jít dál. Kde něco skončí, tam něco nového začíná. Proč vlastně umřel nebo jak se to stalo?

" měl leukémii. To asi neznáš, protože jsi nikdy nebyl v mudlovském světě. Ale je to smrtelná nemoc, a lidé na ni umírají. "

" aha... Heat?"
"ano?"
"jsem tady pro tebe. kdykoliv."
"děkuju" řekla jsem a otřela jsem si slzy.

I když jsem chtěla přestat brečet tak mi slzy tekly z očí dál. Draco mě chytil za bradu a řekl

"jsi krásná i když pláčeš. Ale i přesto ti nejvíc sluší úsměv."

"neplakej, prosím" střel mi slzy palcem a pak se ke mě začal přibližovat. Políbil mě.

Já se na něho zmateně podívala a řekla jsem "dobře. Promiň." usmála jsem se.