13.

1.8K 61 0
                                    

Byl tu už konec roku, a já se mohla vrátit zase domů za mými rodiči a bratrem kteří mi chyběli. Věděla jsme sice že mi zase za týden polezou doma všichni na nervy ale i tak jsem na ně těšila.

Školní pohár vyhrál zmijozel. Pch, jak nečekané. Ani mi to nevadilo a Herm, Harrymu a Ronovi očividně také ne.

Pansy se na mě podívala tím jejím brutálně namyšleným pohledem a já jsem si v tu chvíli myslela, že jí snad před školou jednu vlepím. Nakonec jsem se na tu nafoukanou nánu vykašlala a šla jsem se ze všema rozloučit.

Jedu domů. Po 10 měsících jedu domů a možná uvidím i Beth!

Hned jak jsme dorazili tak se ke mě můj bráška rozběhl a skočil na mě. Tak moc mi chyběli, obejmula jsem mámu a tátu. A jeli jsme.

Dojeli jsme domů, a první co jsem udělala bylo to že jsem vzala mobil a šla napsat Beth že za 14 dní přijedu protože jedu na týden k babičce a že jí toho musím hodně vyprávět. Bála jsem se ale, že už na mě zapomněla...

Za pět minut mi začal zvonit mobil. Volala mi Beth! Ihned jsem to zvedla a když mě pozdravila tak jsem se skoro rozbrečela. Řekla mi že za mnou hned zítra dojede a jestli by u mě nemohla přespat. Souhlasila jsem, protože jsem věděla že rodiče mi to dovolí, když jde o Beth nebo o jakékoliv mé kamarády.

Těšila jsem se až jí to všechno řeknu. Hlavně jsem se těšila na ni, až jí zase obejmu.

he is different. Kde žijí příběhy. Začni objevovat