Daniel?

25. Část

Z POHLEDU DANIELLE

Doufala jsem, že to James nějak s Elisabeth vyřeší.. Snad né tím způsobem, že se sní vyspí. To by mi doufám neudělal..

Z mého přemýšlení mě vyrušíl mobil. Kdo mi může tak pozdě volat? Bylo to neznámé číslo.

"Halo?Kdo volá?"

"Tady Elisabeth... S Jamesem to už je vyřešené, mám co jsem chtěla." přímo ďábelsky se zasmála.

Hned jsem jí to típla a běžela za Jamesem do pokoje. Zaklepala jsem, ale nikdo neotvíral. Tak jsem chytla za kliku a ta povolila. Super, je otevřeno. Vešla jsem do místnosti.

"Panebože, to mi přece nemohl udělat." rozklepala jsem se.

Byla jsem plná hněvu a smutku. Neuvěřitelně mě bolelo srdce. James ležel v posteli s Elisabeth.

"Psst, právě usnul. Musela jsem ho totálně vyčerpat." zachechtala se.

"Ty mrcho, jak jsi mohla.. Já tě zabiju!!!" zakřičela jsem.

"Ale no ták, uklidni se. James si o to řekl sám. Po něm žádej vysvětlení a po mě laskavě neřvi."

"Jamesi, okamžitě vstávej. Byl jsi mi nevěrnej, tak aspoň měj tolik slušnosti a vstávej! Jamesi Danieli McVeyi!!" křičela jsem jak na lesy. Nic, ani se nepohl. Tak jsem mu dala facku.

"Tak co už mě konečně slyšíš?!" Pořád nic.. Bylo mi to divný. Rozhlídla jsem se po místnosti a uviděla na zemi rozbitou vázu.

"Co jsi mu udělala?!" otočila jsem se na Elisabeth.

"Níc, jen jsem si sním užila. Nic víc." zasmála se a odešla.

Určitě ho tou vázou praštila...

Ještě chvíly jsem s Jamesem třášla, ale vůbec nereagoval..

Jestli ho zabila, tak si jí najdu a vlastnoručně jí zabiju.

Rychle jsem si doběhla pro mobil a zavolala zachránku. Sundala jsem z Jamese peřinu. Měl na sobě boxerky. Rychle jsem mu alespoň oblékla kalhoty. Šlo to dost těžko. Zachránka přijela během pár minut.

"Počkejte, můžu jet s vámi?" zeptala jsem se, když Jamese naložili do sanitky.

"Jste jeho přítelkyně nebo někdo z rodiny?"

"Jsem jeho kamarádka... Dobrá kamarádka, tak můžu jet?"

"No, tak dobře. Aspoň nám o něm něco řeknete. Kdy se narodil a tak."

Jej, to bude trochu problém..

Já nevím kdy se narodil.. Jen vím, že je mu 20 a narodil se v Bournemouth. Ale datum ani měsíc nevím, sakra..

Jen co jsem nastoupila do sanitky, rychle jsem vzala mobil a napsala Sáře, kdy se James přesně narodil. Snad mi odepíše, bylo totiž už půl jedné ráno.

Naštěstí mi hned odepsala

"Ahoj Danielle, nespím.. Na co to potřebuješ vědět? No James se narodil 30.4.1994." Neodepsala jsem, jen jsem to sdělila sanitářce, ta si to někam zapsala a pak se mě zeptala co se mu přesně stalo.

"Nějaká blaznivá holka ho praštila vázou do hlavy. Myslím si.."

"Jak myslíte a jaká bláznivá holka?"

"Jedna holka, to neřešte a myslím si, že ho praštila, protože ona z jeho pokoje odcházela a na zemi ležela rozbitá váza."

"Není to jedno, potřebujemě vše vědět aby jsme to mohly kdyžtak předat policii."

"Aha." všechno jsem teda řekla. Že ta holka je Elisabeth a že se podřezala a pak utekla z nemocnice.

"Jo Elisabeth.... Jo, ta utekla. Už jsme po ní vyhlásily pátrání."

Už jsme byly u nemocnice. Jamese hned odvezly na pokoj a já musela čekat na chodbě. Musela jsem být úplně potichu, protože všichni spaly. Vzala jsem mobil, napsala Sáře sms, že jí pak někdy zavolám a vysvětlím na co jsem to všechno potřebovala vědět. Pak jsem si telefon vypnula.

"Vy jste ta Jamesova kamarádka?" přišel ke mě postarší doktor.

"Ano to jsem. Jmenuju se Danielle."

"Těší mě slečno. Já jsem doktor Hilbert."

"Díval jsem se na Jamese a má jen lehký otřes mozku."

"To jsem ráda, že to není nic moc vážného... A kdy ho tak přibližně pustíte?"

"Uvidíme jak na tom bude až se probudí, jestli bude vše v pořádku, tak bysme ho mohli propustit za pár dní."

"Aha a mohla bych se jít prosím za ním podívat?"

"Ano, jistě, ale ještě není vzhůru. Cvíly potrvá, než se probudí." usmál se a ještě mi řekl, že kdybych něco potřebovala, tak bude na sesterně. Poděkovala jsem a vydala se za Jamesem.

"Kde může být?" řekla jsem si sama pro sebe, když jsem vešla do pokoje, ve kterém měl James být. Došla jsem za sestrou, která mi řekla kde má pokoj.

"Prosím vás kde je James?"

"On tam není? Vždyt před několika minutami, jsem tam byla abych ho skontrolovala a ještě spal."

"Bože Jamesi, kde jsi?" vzlyknula jsem.

"Určitě jste šla jinam. Měla jste odpočit vlevo a vy jste určitě odbočila v pravo."

"Ne, ne. Šla jsem vlevo, přesně jak jste řekla. "

Sestra se na mě zmateně koukla a bežela do místnosti, kde jsem před chvíly byla. Já běžela za ní.

"Jaktože tu není?Kam ten hoch zmizel?" zmateně se dívala po pokoji.

"Jamesiii." zakřičela jsem zoufale a spustili se mi slzy...

:o 8.K. Reads? vy jste nejlepší ♥ Děkuju strašně moc, jste zlatíčka ♥