Daniel?

39. Část

Slíbila jsem nový díl brzy. Tak tady je. Užijte si ho! :)

Z POHLEDU DANIELLE

Po nekonečném přemýšlení jsem se konečně rozhodla Jamesovi odpustit. Taylor má pravdu. Kdybych ho viděla s jinou, tak by mi to ublížilo mnohem více. Vylezla jsem z vany, udělala ze sebe člověka a vydala se Jamesem. Zaklepala jsem na dveře. Neotevíral. No nic, asi odjel, tak jak mi napsal na icq. Aspoň budu mít dost času si to rozhodnutí ještě pořádně promyslet. Otočila jsem se, že odejdu, ale uslyšela jsem odemykání. Nervozně jsem čekala až odemkne.

"Danielle." vyjeveně na mě koukal. Měl na sobě jen bílý ručník, který byl obmotaný kolem jeho svalnatého pasu. Z vlasů mu po hrudi stékali kapky vody. Tak jako když jsem za ním poprvé přišla. Byl tak neuvěřitelně sexy. Začala jsem být nervozní.

"Máš čas? Potřebuji ti něco říct." vzpamatovala jsem se.

"Nezdá se mi to?" promnul si rukou oči a rychle zamrkal.

"Proč by se ti to mělo zdát?" nechápala jsem.

"Měl jsem jeden sen. No to je jedno. Pojď dál." 

Vešla jsem dovnitř a posadila se do křesla. James si sednul naproti na pohovku. Beze slov mě sledoval. Byla jsem tak nervózní. Srdce mi bušilo jako o závod. Přece jsem mu šla odpustit a on bude určitě z toho šťastný, tak proč jsem tak nervózní?

"Jamesi, hodně jsem přemýšlela. O nás a o tom co se stalo. A myslím, že bych ti měla odpustit. Taylor, ta holka co jsi mě sní... No však ty víš. Tak ona mi otevřela oči. Takže.. Odpouštím ti. " vysypala jsem to konečně ze sebe. Měla jsem dobrý pocit. Jamese miluju a on mě asi taky. Co asi, určite. To by jinak nekřičel přes celý letiště. A taky by nebrečel a neprosil by mě o odpuštění.

"Myslíš to vážně?" zahleděl se mi s radostí do očí.

"Naprosto vážně. Odpouštím ti a miluju tě"

"Děkuju ti, Danielle, slibuju, že toho nebudeš litovat. Opravdu si moc vážím, že jsi mi dala ještě jednu šanci. Rozhodně ji nepokazím. Bože Danielle, já tě tak miluju."  usmíval se jako sluníčko a vstal z gauče. Přišel ke mě, chytil mě za ruce a pomohl mi vstát. Pohladil mě po vlasech a pomalu se začal přibližovat svými rty k těm mým. Ovšem v tom okamžiku mu spadnul ručník. Rychle jsem si dala ruce přes oči.

"Ježiši, to je trapas...... Ehm... Už dobrý. Už si můžeš odkrýt oči." 

Dala jsem si teda ruce z očí pryč a podívala se na Jamese. Červenal se a ručník si radši držel okolo pasu.

"Asi se půjdu převléct. Prosím, že mi neutečeš?"

"Neboj. Počkám tu, Jen běž." usmála jsem se. Ještě pořád červenej, se odešel převléct. Byl fakt roztomilej. Škoda, že jsem neviděla jeho chloubu. Jsem blbá. Vůbec jsem si neměla zakrývat oči. Ježiši, nad čím jsem to přemýšlela? Na co já nemyslím...

James byl po chvilce zpátky a nehorázně mu to slušelo. Vlasy měl ještě trochu mokrý a to mu přidávalo na sexy vzhledu. Měl na sobě černé úzké džíny a bílé tričko, které dokonale obtahovalo každý sval jeho dokonalého těla.

"Kde jsme to skončili?" usmál se a přistoupil ke mě.

"Já nevím. Musíš mi to připomenout."

"Mile rád." usmál se a chytil mě z ruce. Přitáhnul si mě k sobě, zahleděl se mi očí a pomalu se začala přibližovat svými rty k těm mým. Schválně pomalu, aby polibek co nejdál oddálil. Samozdřejmě, že jsem to nevydržela a přitáhla si ho k sobě za krk. Začala jsem se vpíjet do jeho rtů. Tak moc mi chyběly. Na nic jsem nečekala a vklouzla mu jazykem do úst. Cítila jsem jak ho to překvapilo. Ale spolupracoval. Třeli jsem se jazyky tak intenzivně, že jsem z toho začínala být vzrušená. Na malou chvíli jsem zacítila, jak se James zachvěl. Asi to taky na něho šlo. Chtě-nechtěně jsem se od něj odtrhnula.

"To bylo nadherný." se vzdechem mě obejmul.

"To bylo." usmála jsem se.

"Danielle, opravdu moc ti děkuju za odpuštění." pohladil mě po vlasech.

"No, poděkuj Taylor. To ona mi otevřela oči."

"Ne, já děkuju tobě." zadíval se mi znovu do očí. Nic jsme neříkali a jen tak si návzájem hleděli do očí. Stáli jsme tam tahle asi pár minut. Prostě jsme se na sebe usmívali a dívali si do očí. James byl první kluk u kterého jsem nepřipadala trapně, když bylo ticho.

"Splnila jsi mi sen." zašeptal mi do ucha, když jsme si vedle sebe sedli na sedačku.

"O tomhle jsi snil?"

"Jo. Dá se to tak říct. Zdál se mi sen, že jsi mi odpustila. Měla jsi vidět, jak jsem nadával, když jsem zjistil, že se mi to jen zdálo. No a pak si přišla. Nemohl jsem uvěřit vlastním očím a pak si řekla, že mi odpouštíš. Myslel jsem si, že je to zase sen. Ale už vím, že není." dlouze mě políbil.

"Tak to jsem ráda, že jsem ti mohla splnit sen." oplatila jsem mu s úsměvem polibek.

"Tohle mi tak moc chybělo. Tvoje polibky, doteky. Chyběla jsi mi celá." políbil mě na krk. Oh bože, jeden polibek na krk a mě to zase vzrušilo. Zaklonila jsem hlavu do zadu. Pochopil to správně a začal můj krk zasypávat polibky...