Daniel?

47. Část

O PÁR DNÍ POZDĚJI.

Dnes už mám zase nervy, dnes se bude vyřazovat. Budu se zase klepat a bude mi srdce být neuvěřitelně rychle, tak jako při každém vyřazováním. Od sedmi do devíti budeme vystupovat a diváci budou hlasovat. Ten co dostane nejméně hlasů vypadne. Doufám, že to nebudu já, protože jestli ano, tak už Jamese nikdy asi neuvidím. Sice mi sliboval, že za mnou bude jezdit, ale nevím, bojím se, že jsou to jen prázdná slova i když vím, že mě miluje.

"Lásko, vstávej." vtrhnul do pokoje James a koukal na mě jak z jara.

"Co? Ještě si mě neviděl před osmou hodinou oblečenou a namalovanou?" pobaveně jsem se usmívala a přejela rty bezbarvým leskem.

"Právě, že ne. Já myslel, že budeš ještě spát jako zabitá."

"Ale nespím a jsem nachystaná do posilky." vstala jsem a dala mu pusu na uvítanou.

"Zajdi si nejdříve na snídani, nechci aby jsi mi pak zkolabovala."

"Pozdě."

"No né? Ty ses stihla i nasnídat, jo?"

"Jsem rychlá, když chci." usmála jsem se a obula si botasky.

Abyste rozuměli, jdu s Jamesem do posilky, proto abych dnes večer dobře vypadala, chodím tam teď skoro pořád.

"Dáme si dneska běh nebo pojedeme limuzínou?" zasmála jsem se a tím pádem mu připomněla nedávný incident.

"Radši bych se prošel, ale jelikož mě fanynky na každým kroku sledujou, tak beru tu druhou možnost. Limuzína čeká venku."

Vzala jsem si sportovní tašku, do ní hodila mobil s peněženkou a vyrazili jsme.

Ve fitku jsme byly rychle.

"Zlato, jdu na rotoped, ju?" řekla jsem Jamesovi, když jsme zaplatily vstupné a dávali si věci do skřínky.

"Jo, jasně. Já budu v druhým patře posilovat břišní svaly." dal mi pusu.

"Dobře, když tak se příjdu podívat jak se ti rýsujou svaly." oplatila jsem mu pusu a už běžela na rotoped. Bohužel tam už někdo byl. Elisabeth! Dělala jsem jako, že jí nevidím a šla hned vedle na běžící pás.

"Dneska mu to spočítá." ozvalo se za mnou. No ovšem, kdo jiný než Elisabeth. 

"Co chceš?"

"Jen to, že za moment tvýho milovanýho už asi nepoznáš."

"O čem to k sakru mluvíš?!"

"Však ty sama uvidíš." zle se zasmála.

Vypnula jsem pás a obrátila se k ní.

"O co ti sakra jde? Nemůžeš mi dát pokoj? Nezajímáš mě, tak mě nech být." vyjela jsem na ni.

"Klid, nerozčiluj se. Jen nevíš co se stalo, ale to brzo zjistíš."

"Tak mluv, vypusť ty lži."

"Včera za mnou do pokoje přišel James."

"To ti tak věřím."

"Mě je to jedno, ale políbil mě. Líbal mě, Danielle."

Cože to právě řekla? Né, to je přece blbost. To by mi James neudělal. Musí lhát!

"Lžeš, neustále jenom lžeš!"

"Mysli si co chceš, protože ten můj mi věří a kdyby né, tak by nedělal to co právě dělá."

"O čem to mluvíš?"

"Jdi na horu a uvidíš sama."

Doufala jsem, že to není nějaká past. Vydala jsem se tedy nahoru po schodech. Slyšela jsem nějaké rány a křik.

"Jamesi!!!" zakřičela jsem, když uviděla Jamese na zemi, jak je na něm ten kluk co chodí s Elisabeth a dává Jamesovi rány pěstí.

"Nech ho být." křičela jsem na něj a mlátila ho do zad.

"Danielle, běž pryč. Já si to s ním vyřídím." zalapal James po dechu a shodil ze sebe toho hajzla ze sebe. James ho svalil na zem a taky mu pár vrazil. On se, ale narozdíl od Jamese vzpamatoval pěkně rychle. Shodil Jamese ze sebe a vzal ho pod krkem se slovy,

"Nech Elisabeth na pokoji, jasný? Ještě jednou se na ni nalepíš a vymlátím ti všechny zuby co máš, je ti to jasný, ty jedna trapná malý hvězdičko?!" James jen přikývl a on odešel.

"Bože, Jamesi.... Jak se cítíš? Není ti špatně?" prohlížela jsem si jeho tvář. Měl pod levým okem monokl a roztržený ret.

"Ne. Skoro nic mi neudělal. Jednou sem dopadl i hůř." zasmál se s malým usyknutím.

"Nic ti neudělal? Máš monokl a roztržený ret. Potřebuješ na to led. Počkej tady, já se zajdu zeptat do bufetu ještě nemají led. Hlavně nikam nechod, ano?"

Přikývnul a já se vydala do bufetu. Cestou jsem ovšem narazila na toho hajzla. Neovládnula jsem se a z plna hrdla mu něco řekla.

"Tak abys věděl. Ta tvoje Elisabeth je pěkná mrcha. James by se s ní v životě nelíbal. Vždyť se na ni podívej. Je to zákeřná mrcha. A ty jsi pěkně naivní, když jí věříš vše co z té huby vypustí."

On na obranu nic neřekl, jeho obrana totiž byla rána pěstí. Uhodil mě do tváře a to pěkně silně, tak, že jsem spadla.

"To máš za tu mrchu. "řekl a odešel.

Pěkně mě ta rána pálila. Zvedla jsem se a šla na záchod. Vypadala jsem hrozně. Monokl snad přes celou tvář. Jak to jen Jamesovi vysvětlím? Když mu řeknu, že to byl ten co ho zmlátil, tak ho určitě bude chtít najít a pomstít se. Nechtěla jsem další bitku. Co teď?

Konečně zase nějaký drama :D Píše se mi to o 100% líp než romantický části :D

Tak si užívejte každého dílu, protože do konce už jich moc nezbývá ;)

Děkuji strašně moc za votes a komentáře. A že vůbec tuhle ff čtete, jste boží!