Daniel?

37. Část

Z POHLEDU JAMESE

Musím odjet pryč. Musím dát Danielle čas aby mi odpustila. Půjde jí to lépe, když mě neuvidí. Musím jít můj odjezd oznámit managerům.

"Dobrý den, chci vám oznámit, že končím v porotě. Musím odjet pryč." řekl jsem hned, jak jsem vešel do kanceláře ředitele soutěže.

"Pane McVey, obávám se, že to nepůjde. Podepsal jste smlouvu ve které stojí, že jste povinen zůstat do skončení soutěže." oznámil mi celkem obézní pán.

"A nešla by udělat vyjímka?"

"Proč chcete odejít?" 

"Ehm... Z rodinných důvodů."

"Uvidím co se s tím dá dělat."

"Dobře. Děkuji." poděkoval jsem a odešel. Šel jsem za Shawnem, abych si s ním jen tak pokecat. Potřeboval jsem zvednout náladu. Zaklepal jsem na dveře od jeho pokoje, na kterých měl mimochodem napsáno ->kdo vstoupí bez zaklepání, toho vlastnoručně uškrtím<-

Ehm, mu tak žeru. Nečekal jsem na ono slůvko 'Poďte dál ' a prostě tam vpadnul.

"Čau brácho, potřebuju..." zarazil jsem se, když jsem uviděl plačící Danielle v Shawnově náručí. Doslova mě píchlo u srdce.

"Danielle." zašeptal jsem se slzami v očích. Ani se na mě nepodívala a dál tiše plakala.

"Nechám vás o samotě." řekl Shawn a vymanil se z jejího obětí i přes její protesty.

"Hodně štěstí." poplácal mě po zádech a odešel.

"Danielle, prosím neplač." pohladil jsem jí opatrně po vlasech.

"Nech mě být." vstala a chtěla odejít. Já jí v tom ovšem zabránil. Chytil jsem jí za ruku.

"Jamesi, prosím, nech mě jít." vzlykla.

"Ne, nenechám. Ničí mě, když pláčeš." setřel jsem jí dlaní slzy.

"To se divím."

"Proč? Já tě přece nepodvedl naschvál. Neměl jsem to přece v plánu."

"Ale měl."

"Danielle, prosím věř mi, nebylo to naschvál. Ona mě prostě svedla."

"Dobrá výmluva." vymanila se z mého sevření a odešla.

Z POHLEDU DANIELLE

Prej ho svedla. No to je teda výmluva, jak jdi na mě z boku. Si rovnou mohl vymyslet, že ho nadrogovala.

"Ahoj Danielle, můžu s tebou mluvit?" zastavila mě skoro před mým pokojem nějaká holka. Byla mi dost povědomá.

No ovšem, to je ta coura, co se vyspala s Jamesem!

"Ne." odsekla jsem.

"Prosím, je to důležité."

"No fajn. Máš dvě minuty."

"Půjdeme k tobě? To téma asi nebudeš chtít řešit tady na chodbě." 

Šli jsme teda ke mě do pokoje.

"Tak začni." pobídla jsem ji.

"Víš... James tě rozhodně nechtěl podvést. Já ho prostě a jednoduše svedla. Mohly za to hormony. Je to přece jenom mladej kluk jako každej jinej. Chtěla jsem tě poprosit, jestli by jsi mu nemohla odpustit. Je na něm opravdu vidět, jak toho všeho lituje. Viděla jsem ho několikrát brečet. On je z toho na dně. Myslím, že si zaslouží šanci."

"Takže za a, Nevěru neodpoustím a za b, Jdi někam!!" zařvala jsem na ní.

Co si jako James myslel? Že když za mnou pošle tu krávu, tak mu odpustím? No to se, ale spletl.

"Neodpuštíš mu ani v tom případě, že ho miluješ a on miluje tebe? Navíc on lituje toho co udělat."

"Já už ho, ale nemiluju."

"Blbost. Vidím ti na očích, jak moc ho miluješ. A navíc, kdyby jsi ho nemilovala, tak by ti bylo jedno, že tě podvedl." 

Měla pravdu. Miluju ho, tak moc ho miluju. Sakra! Vyčerpaně jsem si sedla na postel a složila hlavu do dlaní. Taylor si ke mě sednula a objala mě.

"Zlato, vím, jak to teď musíš mít těžké, protože jsem si zažila to samé."

"Ty jsi nevěru odpustila?"

"Ne."

"Tak vidíš."

"Nenechala jsi mě domluvit. Neodpustila jsem mu to a dodnes toho lituju. Našel si holku a kdykoliv jsem je viděla spolu, bolelo mě to ještě více než samotná nevěra."

"Vážně?"

"Jo a právě proto by jsi měla Jamesovi odpustit. Zníčí tě to až si najde jinou."

"Popřemýšlím o tom."

"To jsem ráda." pořádně mě obejmula.

"Hele, nějak často mě objímáš na to, že ses vyspala s mým klukem."

"Jo, máš pravdu. Promiň. Já jsem jen tak přátelská." usmála se.

"Tak to potom jo. To je dobře." úsměv jsem jí oplatila. Pak jsme se rozloučili a já se naložila do vany plné pěny. Přemýšlela jsem nad Jamesem. Asi bych mu měla opravdu odpustit...

Co myslíte, odpustímu? Budou zase spolu? No, nechte se překvapit :D

Vím, že jsem s tím asi moc otravná, ale já vám prostě musím zase poděkovat za komentáře a votes! Strašně krásný pocit, když vím, že se vám povídka líbí a najdete si čas komentář napsat nebo jen kliknout na vote. Moc to pro mě znamená. Jste zlatíčka!