Daniel?

18. část

"Jamesi, je mezi námi konec! Měl jsi dost času mi říct pravdu, ale né ty přede mnou musíš mít tajemství! Končím s tebou." zařvala jsem na něj, když vyšel z koupelny, prásknula dveřmi a odešla do svého pokoje. Tohle mu opravdu nikdy neodpustím..

Z POHLEDU JAMESE

Ou, co to mělo být? Jáký tajemství? Sakra, co se to tu děje? Najednou jsem si všimnul notebooku. Přišel jsem k němu a uviděl otevřený email. Byl ode mně pro Danielle.

Sakra, došlo jí, že jsem Daniel..Ale to né...Tohle jsem pěkně podělal. Měl jsem jí říct pravdu sám. Jsem pitomec.

Vůbec jsem nevěděl, jak to mám napravit. Budu muset rychle přemýšlet, protože rozhodně o ní nechci přijít. Miluju jí a nesmím jí jen tak nechat odejít. Musím se s někým poradit.

Vytočil jsem Bradleyho číslo.

"Ahoj Brade, víš jak jsem ti říkal, že si píšu s Danielle jako Daniel?" vybafl jsem hned jak mi to zvednul.

"Jasně."

"No tak přišla na to, že jsem Daniel...Ale né ode mně. Naštvala se a dala mi kopačky."

"Oh, kamaráde, tak to je špatné. Víš co, řekni jí pravdu." řekl chytře. Pravdu? Bože, o čem to mluví..

"Jakou pravdu? O čem to mluvíš? Vždyť jsem ti jasně řekl, že Danielle ví, že to já jsem Daniel."

"Já vím, ale řekni jí proč jsi to udělal. Proč jsi jí neřekl, že jsi Daniel. Řekni jí svoje obavy a pocity. Holky umí ocenit upřímnost."

"Ok, zkusím to. Díky a pozdravuj kluky." ukončil jsem hovor.

Brad má pravdu. Když řeknu Danielle jaký jsem měl strach, že mě opustí, tak mě určitě pochopí...

Jen musím vymyslet jak jí to říct. Telefon mi nezvedne a už vůbec by mě asi nepustila do jejího pokoje.

Po hodině jsem konečně přišel na plán...

Z POHLEDU DANIELLE

Nechápu jak mi mohl lhát. Když jsem jednou zmínila Daniela, tak dělal jakože nic.

Achjo, miluju ho, ale tohle mu asi nedokážu nikdy odpustit..

Musím přijít na jiné myšlenky, proto zavolám své kamarádce Sáře. Ví, že chodím s Jamesem. Ze začátku sice šíleně nadávala, ale pak se ukldinila a řekla, že mi to přeje. Hned po prvním zazvonění mi to zvednula.

"Ahoj Sáro, máš čas na vylití mého srdce?"

"Ahoj..No jasně..ehm..co se stalo?"

"No víš, jak jsem ti říkala, že si píšu s nějakým klukem jménem Daniel? Tak ten někdo je ve skutečnosti James."

"Zlato, to je přece dobrý, ne? Říkala jsi, že Daniele je úžasnej a jak by jsi ho chtěla poznat."

"Bylo by to dobrý. Přímo úžasný, kdyby mi řekl pravdu. On mi zatajil, že je Daniel."

"Jej, tak to mě mrzí. A co budeš ted dělat?"

"No, rozešla jsem se sním a odejdu ze soutěže. Vím, že sklamu mámu, ale nechci se s ním už nikdy vidět."

"Danielle, na to ani nemysli! Slíbila jsi mi, že to vyhraješ. Přece nenecháš tu potvoru Elisabeth aby vyhrála a ještě ti Jamese přebrala."

"Elisabeth je v léčebně. Byla psychicky narušená a kdyby tu byla a vyhrála, tak mi je to jedno a toho lháře ať si klidně nechá."

"Aby jsi toho pak nelitovala...Dobře si rozmysli co uděláš. Já už musím končit, jdu s kamarádou do kina, tak se měj hezky. Pá."

"Ahoj, měj se." zavěsila jsem a šla si dát sprchu. Když jsem vylezla ze sprchy, někdo zaklepal. Rychle jsem na sebe hodila župan a šla otevřít.

"Dobré odpoledne, slečno. Před vchodem na vás čeká limuzína. Na nic se neptejte a jen se hezky oblečte. Až budete hotová, příjděte před budovu." řekl nějaký vysoký starší pán.

Kývla jsem na souhlas a on odešel. Určitě má tohle na svědomí James, takže nikam nejdu. Může si nakašlat, takhle mě teda opravdu zpátky nezíská. Vlastně nijak mě nezíská. Já už s ním nechci mít nic společného. Zapnula jsem notebook a šla na facebook. Byla tam máma, tak jsem jí napsala. Ptala se jak se mám a jak mi to klape s Jamesem. Radči jsem jí nenapsala, že s ním nejsem. Ještě by vyváděla. Když se máma po hodině odhlásila, tak někdo zaklepal. Byl to James.

"Jak se opovažuješ sem přijít?!" vyjela jsem na něj.

"Danielle, prosím nech mě to vše vysvělit, prosím." zadíval se mi do očí. Ach né, zase na mě použivál ten svůj hypnotizující pohled.

"Dobře." No né, co jsem to řekla? Ty jeho očí...Sakra!

"Jsem rád. Počkám na tebe v limuzíně." usmál se a odešel.

Jsem blbá, že jsem mu na to kývla. No teď už nic neudělám. Hodila jsem na sebe obyčejné červené šaty na boku s rozparkem a obula si černé páskové boty na podpatku. Do kabelky jsem hodila mobil, peněženku a malé zrcádko. Ještě jsem si rychle přejela řasy řasenkou a rty leskem a vydala se před budovu.

Stála tam dlouhá bílá limuzína a u ní stál James. Jako gentleman mi otevřel dveře a počkal až nastoupím. Pak si sednul vedle mě a řekl řidiči, že můžeme jet na místo

"Na jaké místo?"zeptala jsem se zvědavě..

"Uvidíš, nech se překvapit." usmál se

No to by mě zajímalo co zase chystá...

Děkuju za vote nebo komentář. Vždy potěší ♥