Daniel?

19. část

James po mě celou dobu pokukoval a pokoušel se se mnou navázat oční kontakt. Mlel blbosti jako, že dnes měl s klukama autogramiádu a bolela ho ruka z podepisování. Jako kdyby mě to zajímalo...

Hodlala jsem ho co nejvíce potrápit. Budu ho prostě ignorovat. Na nic z toho co říkal jsem nereagovala, jako kdybych ho neslyšela.

"Jsme tu, musím ti zavázat oči." řekl hned jak auto zastavilo. Nic jsem nenamítala, ani jsem se nepohla. Vzal červený šátek a zavázal mi oči. Tma jako v pytli.

Vzal mě za ruku a pomohl mi vystoupit z auta.

"Můžeš se vrátit, až tě budu potřebovat, tak ti zavolám. Ale dnes tě už asi nebudu potřebovat." řekl řidiči limuzíny a pustil moji ruku.

"Dobře, pane McVey. Přeji hezký večer." 

Pak už jsem slyšela, jak auto odjíždí pryč. Tak počkat...

Dnes tě už potřebovat nebudu? Můžeš jet? Ježiši, jak se dnes dostaneme na hotel? Sakra, co má ten James v plánu?

"Tak pojď." řekl a chytil mě znovu za ruku. Šly jsme po písku, teda měla jsem ten pocit, protože se mi něco dostávalo do bot. Po chvíly jsem uslyšela šumění moře. No jasně, jsme na pláži.

"Teď pozor, budou schody." upozornil mě a pomohl mi ty schody vyjít. Ježiši, kam mě to vede?

Slyšela jsem odemykání. Takže asi jdeme do nějakého domu.

"Ták, jsme tu." sundal mi už konečně šátek. Chvilku mi trvalo než jsem se z té tmy rozkoukala.

Uviděla jsem krásně prostřený stůl s bílým ubrusem a svíčkami, co voněly po jahodách. Moc dobře věděl, jak mám ráda vůni jahod. Nic jsem neříkala a jen se koukla na Jamese.

"Tímto se ti chci omluvit a říct, proč jsem se ti nepřiznal k tomu kdo jsem." pobídl mě ke stolu a jako správný gentlaman mi odsunul židly.

"Tákže. Dáš si trochu šampusu nebo minerálku?" zeptal se, když jsem se posadila. Já však pořád mlčela.

"Danielle, vím, že jsem ti ublížil, ale prosím mluv se mnou." vzal mou ruku do svých dlaní a zadíval se mi hluboko do očí. Už zase to dělal. Už zase mě hypnutizoval těma svýma zelenýma očima. Dostávalo mě to, tak jsem promluvila.

"Dobře." 

James se posadil na proti mě a znovu se zeptal co si dám. Odpověděla jsem, že prozatím jen minerálku.

"Danielle, moc se ti omlouvám. Nechtěl jsem ti nějakým způsobem ublížit a už vůbec né ti lhát."

"Vážně? Tak proč jsi dělal, že vůbec nemáš ani potuchy o tom kdo Daniel je?!"

"Víš, bál jsem se. Tak moc tě miluju, že jsem se bál, že bych o tebe mohl přijít." sklopil hlavu.

"Ty sis naivně myslel, že na to nikdy nepříjdu?!" malinko jsem zvýšila hlas.

"To né. Já ti to chtěl říct, jenže pořád nebyla ta správná příležitost."

"To není pravda, bylo dost příležitostí. Třeba, když jsme šli do obchoďáku nebo jsem byla u tebe na pokoji, tak jsi mohl říct 'Mimochodem ten kluk se kterým si píšeš jsem já. Já jsem Daniel.'Kdykoliv jsi měl příležitost, tak mi tu nenamlouvej, že žadná nebyla!!!" To už jsem vážně křičela..

"Danielle, prosím nekřič. Vím, že jsem udělal chybu...Ale prosím, odpusť mi to. Nebylo to schválně." 

"Promiň, já jen, že jsem na tebe dost naštvaná."

"Já vím a právě proto mi musíš odpustit. Chci zase vidět tvůj krásný úsměv."

"Ehm..no..víš. Jsem naštvaná, ale budu ti muset odpustit, protože mi moc chybíš." přiznala jsem.

"Ha, já to věděl." drze se usmíval.

"Hej." zakřičela jsem se smíchem a hodila po něm kus jahody.

"Promiň." mile se usmál.

"Ty promiň, že jsem tak křičela. A odpuštím ti. Pojď sem." řekla jsem a svůdně mu ukázala ukazováčkem aby šel ke mě. Vstal, přišel ke mě a kleknul si. Pohladil mě po tvaří a řekl "Miluju tě." a pak mě políbil, ale úplně jinak než doposud. Jeho polibek byl tak oddaný, jako kdyby mi jeho rty říkali, že už mi nikdy neublíží a jsem jen jeho. V políbku nás přerušílo vyzvánění Jamesova mobilu.

"Promiň, musím to vzít." omluvil se.

Z POHLEDU JAMESE

Byl jsem zrovna v tak úžasném polibku s Danielle, když mě vyrušil můj telefon. Volal Shawn. Doufám, že je to důležitý. Jinak ho asi zabiju..

"Co se dějě?" zeptal jsem se místo pozdravu.

"No, hele promiň, jestli tě v něčem ruším, ale musíš naléhavě přijet. Je tu Elisabeth a úplně tu vyvádí, že s tebou potřebuje mluvit a jestli tu do hodiny nebudeš, tak se zabije."

"Co? To si děláš srandu, né? Ale já jsem s Danielle a řidiče jsem poslal domů, nemám jak přijet!"

"Já pro vás přijedu, kde jste?"

Nadiktoval jsem mu adresu a řekl, že je brzo tam.

"Danielle, mrzí mě to, ale musíme se vrátit zpátky do hotelu. Je tam Elisabeth a vyhrožuje, že se zabije, jestli okamžitě nepřijedu."

"Proboha.. Ale kde se vzala tak brzo? Neměla být ještě v léčebně?"

"To nevím, možná utekla. Každopádně Shawn tu za chvíly bude."

Z POHLEDU DANIELLE

Shawn za chvíly přijel a odvezl nás do hotelu. Ještě než jsme vystoupili, tak nám řekl, že je Elisabeth u Jamese v koupelně. James hned vyběhl z auta a já za ním.

"Danielle, půjdu za ní sám." řekl, když jsme došli do jeho pokoje. Kývla jsem na souhlas.

"To néééé. Elisabeth, co jsi to udělala?" slyšela jsem Jamesův hlas a po chvíly pláč....

Páni, ff má už 3.4 k reads! Jste nejlepší! Miluju vás ♥

Jinak jsem se chtěla zeptat, jestli vám nepříjde, že ff se vždycky otočí o 360 stupňů. Jakože jednou ho nenávidí a pak mu zase hned odpustí. Neměla bych třeba víc napínat nebo vás napínám dost? :D Chtěla bych slyšet taky nějakou kritiku abych věděla co bych měla případně vylepšit.. Děkuju za každej komentář a vote :)