Daniel?

35. Část

Z POHLEDU DANIELLE

Moje srdce tak nehorázným způsobem bolelo. Cítila jsem jako kdyby se mi každou chvíly mělo rozletět na mlion kousků. Jak mi to James mohl udělat? Jak mě mohl takhle hnusně podvést?!

Věděla jsem, že chce už sex, ale s někým jiným než se mnou, by mě ani v tom nejhorším snu nenapadlo. Nenávidím ho i miluju zároveň a to je to nejhorší. Musím odejet domů. Nedokážu tu být potom všem. Cítila jsem se tak neskutečně ponížená. Tohle mu nikdy nedokážu odpustit. Sbalila jsem si všechny věci, řekla na recepci aby vzkázali pořadateli soutěže, že odjíždím a už se nikdy nevrátím. Pak jsem si stopla taxi a odjela na letiště. Letělo mi to až za dvě hodiny, tak jsem si zašla do malé kavárny poblíž letiště. Objednala jsem si čaj a máslový crossiant. Ikdyž jsem neměla hlad, ale musela jsem něco sníst. Začala jsem přemýšlet nad svým životem. Jak to teď vlastně všechno bude dál. Z přemýšlení mě vytrhlo vyzvánění mobilu. Vyndala jsem ho z kabelky a oznamoval mi hovor od Jamese. Zmáčknula jsem tlačítko ODMÍTNOUT a vypla si vyzvánění. Jen ať si volá. Za nic na světě bych mu to nezvedla. Nechtěla jsem slyšet jeho hlas a poslouchat jeho lži o tom jak moc mě miluje. Kdyby mě miloval, tak by mě nepodvedl.

Z POHLEDU JAMESE

Taylor jsem okamžitě vyhodil z pokoje s tím, že to pro mě nic neznamenalo. Řekla mi, že to chápe a ať o Danielle bojuju. Odešla a já propadl v pláč. Jsem ten největší hajzl na světě. Nechápu jak jsem mohl svou milovanou Danielle podvést když jí tolik miluju. Za to můžou ty pitomé hormony. Kdyby se Danielle se mnou vyspala, tak bych jí určitě nepodvedl. Takže ona na tom všem co se stalo taky nese vinu, jo přesně tak!

Ježiši, co je to za blbost?! Jasně, že na tom žádnou vinu nenese. Jsem fakt debil a nadrženec v jednom. Vím, že mě Danielle nebude chtít vidět, ale musím za ní jít a promluvit si o tom co se stalo. Utřel jsem si slzy a vydal se za ní. Zaklepal jsem na dveře a zakřičel, že vím, že mě nechce vidět, ale že s ní potřebuju mluvit. Nečekal jsem na odpověď a vtrhl jsem dovnitř. Nebyla tam. Ani její věci! Vždycky měla kopu oblečení na postely.

Tak jo, klid. Třeba si tu jen uklidila. Není žádný důvod panikařit. Otevřel jsem skříň a žádné oblečení tam neměla. Tak jo, teď můžu začít panikařit. Blesku rychle jsem doběhl na recepci.

"Prosím vás, kde je Danielle Torresová? Kam šla?"

"Slečna Torresová ukončila účast v soutěži. Odjela domů." 

"A jak je to asi dlouho?"

"Tak necelou hodinku."

"Dobře, děkuju." 

Bylo hned jasný, že odjela na letiště. Jak jinak by se taky dostala domů.

Zaběhl jsem si na pokoj pro klíče od svýho auta a jel na letiště. Doufal jsem, že tam Danielle ještě bude. Jestli nebude, tak nevím co budu dělat.

Cesta na letiště mi trvala dost dlouho, asi přes půl hodiny i přesto, že to obyčejně trvá jen asi deset minut. Bůh se totiž rozhodl mi naházet do cesty překážky. Jako semafory a tunu aut. Hned jak jsem byl na letišti, tak jsem prohledat celou halu, ale Danielle jsem nikde neviděl. Vtrhl jsem teda na dámské záchody. Já vím, že tam nesmím, ale přece nesmím nechat odjet svou jedinnou. Nikdo tam naštěstí nebyl. Teda kromě uklízečky. Hned na mě spustila co tu dělám, že sem nesmím.

"Já vím, ale hledám tu jednu dívku."

"Vypadni odsud, ty uchyláku." chytla mě za rukav a vyhodila ven. 

Danielle nikdy nebyla. Přece nemohla jen tak odjet. Bez rozloučení....

"Proč by se s tebou loučila ty pitomče, po tom co jsi jí udělal?" zanadával jsem na hlas.

"Ááá to je James!" přibehnla ke mě nějaká holčička.

"Plosím, plosím, dáš mi plosím podpis?" vytáhla si z batůšku památník. Beze slov jsem se podepsal a s hraným úsměv jí oznámil, že už musím boužel jít. Vyšel jsem před budovu a spustily se mi slzy i přesto, že jsem se je pokoušel zadržet. Tolik mě to bolelo, že jsem jí nadobro ztratil.

"Jamesi!" uslyšel jsem křik. Doufal jsem, že je to Danielle, ale byly to jen fanynky. Bylo jich celkem dost. Počítal jsem, že tak dvacet. Všechny mě prosili o podpis. Rychle jsem si setřel slzy, nahodil úsměv a začal jsem se s nima fotil a podepisovat jim památniky, papíry, plakáty a nevím co ještě.

Najednou jsem si všiml holky co procházela kolem se zavazadly a sklopenou hlavou. Vždyť to je přece Danielle!

Tak vás zdravím z nového bytu :D

Doufám, že jste čekání na nový díl přežily ve zdraví :D

Snad se líbil a čekání stálo za to :)