Daniel?

27. Část

Probudila jsem se jako první. James sladce spal. Jen jsem ho pozorovala jak spí a přemýšlela nad tím, jaké mám štěstí, že zrovna James je můj kluk. Je milion fanynek co by ho chtělo, ale vybral si mě. Sice jsem ho ze začátku nesnášela, ale pak jsem poznala jeho úžasnou osobnost.

Je to jako sen. Krásný sen ze kterého se nikdy nechci probudit.

Zapla jsem telefon abych se koukla kolik je hodin. Bylo 6:40. To určitě tak za hodinu příjdou Jamese vzbudit a mám takové tušení, že příjde právě ten doktor Hilbert. Tak jsem šla za sestřičkou a poprosila jí jestli by mi mohla půjčit tužku a papír. Napsala jsem vzkaz Jamesovi, že jsem musela odejít a odpoledne se za ním příjdu podívat.

Pak jsem se vydala zpátky na hotel. Na recepci jsem se zeptala hlídače kde má Shawn pokoj. Odmítal mi to říct, že prý sem nepatřím.

"Já jsem jedna ze soutěžících a potřebuju s ním okamžitě mluvit. Jde o Jamese McVeye."

"Ovšem, promiňte slečno. Hned vám Shawna zavolám."

No má štěstí...

Shawn hned příšel a vyptával se kde je James. Všechno jsem mu řekla.

"Elisabeth? Ta milá, klidná osoba? Nojo, tichá voda břehy mele." zavrtěl hlavou.

"Nojo, když se stačila podřezat, tak se nediv."

"Taky pravda... Tak já se za Jamesem pojedu podívat, ale ještě předtím všem oznámím, že dneska soutěž zase nebude." povzdychl si.

"Já to zařídím. Jeď za Jamesem." poplácala jsem ho po zádech a řekla mu v které nemocnici leží. Pak jsem se vydala směrem do svého pokoje.

Když jsem vešla pokoje, nemohla jsem uvěřit svým očím. Po zemi byly rozházené mé věci a na stole ležel papír. Stálo na něm následující:

<NAZDAR TY MALÁ KURVO. JAMESE MI JEN TAK NEPŘEBEREŠ, JE JEN MŮJ A NIKOMU HO NEDÁM, JE TI TO DOUFÁM JASNÝ. ROZLUČ SE SE ŽIVOTEM>

Bylo mi jasný kdo to napsal. Elisabeth. Na nic jsem nečekala a s papírem jsem šla na policii. Ještě předtím jsem poprosila hlídače aby všem řekl, že dnes soutěž není. Vůbec se mu to nelíbilo, ale řekl, že to udělá.

Policie byla hned vedle nemocnice, takže se pak stavím za Jamesem.

"Dobrý den, chtěla bych podat trestní oznámení." řekla jsem ženě na recepci.

"Dobře, posaďte se prosím do čekárny."

Šla jsem teda do čekárny. Bylo tam vcelku hodně lidí. Takže to tady vidím asi na hodinu i dýl. Vytáhla jsem si z kabelky mobil a napsala sms na číslo, ze kterého mi volala Elisabeth.

<Zajímlo by mě co tím vším sleduješ. James ani já jsme ti nic neudělali. Měla by jsi toho nechat. Už jsi toho napáchala dost> odeslala jsem to a sms uložila, kdyby náhodou...

Hned mi odepsala

<CO SE MI OPOVAŽUJEŠ PSÁT?!DEJ MI POKOJ TY ČUPKO> Ta odpověd mi stačila jako důkaz, že to číslo Elisabeth patří.

Vzala jsem si ze stolu časopis. Né, že bych si chtěla číst, ale nudila jsem se. Nebylo tam nic co by mě zajímalo, tak jsem ho zase odložila zpátky na stůl. Další půl hodinu jsem jen zírala do země. Pak už konečně pro mě přišel postarší policista, který se mi představil pod příjmením Suliven. Šli jsme nahoru po schodech do druhého patra, do jeho kanceláře.

"Prosím, posaďte se slečno." ukázal na židly naproti psacímu stolu.

"Kolegyně mi říkala, že chcete podat trestí oznámení. Proti komu a proč?"

"Ano,to chci. Proti Elisabeth Harleiové. Udeřila mého přítele.. totiž kamaráda do hlavy vázou. Je teď v nemocnici. Má lehký otřes mozku a mě rozházela po celém pokoji věci a napsala mi tento vzkaz." podala jsem mu papírek.

"Dobře, tak já to všechno sepíšu a jestli vám nevadí, tak si ten vzkaz nechám jako důkaz."

"Dobře." 

Policista všechno sepsat a pak se mě zaptal na bydliště Elisabeth.

"Omluvte mne, ale to já netuším. Mohl by to vědět můj kamarád James, ten co ho Elisabeth udeřila vázou."

"No já sním stejně potřebuju mluvit o tom napadeni a kde bych ho našel?"

"V nemocnici Huntington."

"Děkuji vám. Co nejdříve se za ním stavíme a pak vám zavoláme. Jaké máte telefonní číslo?" Nadiktovala jsem mu tedy číslo. Pak jsem se sním rozloučila a šla za Jamesem do nemocnice.

"Ahoj lásko, co ty tu?" usmál se James, když jsem za ním přišla.

"Ahojky, no přišla jsem se za tebou podívat."

"Čekal jsem tě až odpoledne."

"Copak?Nejsi rád, že mě vidíš?"

"Jo jsem, jen jsi mě překvapila. Tak pojď ke mě ať ti můžu dát pusu." sladce se usmál. Došla jsem k němu. Stáhnul si mě k sobě do postele a věnoval mi dlouhý polibek.

"To jsem ti tak chyběla?" usmála se a vstala z postele abych si upravila vlasy. Trochu mi je totiž během polibku rozcuchal.

"Jo a moc." skousnul si spodní ret.

"Však ty mě taky." stáhla jsem si vlasy do drdolu.

"Dnes k večeru mě už pustí." usmíval se.

"Co tak brzo? Ježiši..."  Má se za ním stavit ten policajt. Čekala jsem, že tu bude dýl...

"Co?Nejsi ráda?" jeho úsměv zmizel.

"No... víš... Já šla na policii oznámit trestní oznámení na Elisabeth a má se tu za tebou stavit policie."

"Cože si?To si neudělala, že ne?Jak jsi Elisabeth mohla udat?!" řekl zvýšeným hlasem.

"Jamesi, proč jsi naštavný? Vždyť kvůli ní ležíš v nemocnici a mě napsala ať se rozloučím se svým životem."

"To sis vymyslela... Podle mě na Elisabeth žárlíš!Bojíš se, že bych byl sní, co?"

Panebože, řekněte mi, že tohle neřekl... On si myslí, že lžu? 

"Jamesi, já na nikoho nežárlím a už vůbec nemám důvod si vymýšlet. Sám víš co je Elisabeth zač, tak proč jsi naštvaný?"

"Jsem naštvaný za to, že jsi jí udala polici. To co udělala je sice neomluvitelný, ale né tak zlý na to aby jsi ji udala. Vypadni. Nechci tě ani vidět!!" z plna hrdla na mě zakřičel.

Udělalo se mi špatně a omdlela jsem. Přímo na podlahu...

Omlouvám se, že dlouho nebyl nový díl. Ale začala jsem chodit do posilovny, tak nebyl čas. Tak se nezlobte, že teď díly nebudou tak brzo jak předtím.

Předem moc děkuju za votes a komentáře ♥