Daniel?

26. Část

"Danielle." uslyšela jsem Jamesův hlas.

Zmateně jsem se otočila a viděla Jamese jak ke mě běží.

"Jamesi!" zakřičela jsem radostně a hned ho pevně obejmula.

"Danielle, vždyť ty mě umačkáš k smrti. "smál se.

"Promiň." pustila jsem ho.

"Kdo řekl, že mě máš pustit?" usmál se a obejmul mě.

"Pane McVeyi, kde jste byl? Měli jsme o vás strach." promluvila k Jamesovi sestra.

"Promiňte, ale probudil jsem se a vůbec jsem nevěděl, kde to jsem. No a tak jsem vstal a někam šel. Došel jsem vedle do pokoje a tam byla nějaká paní a ta mi vše vysvětlila." pustil mě ze svého objetí.

"Paní?"

"No sestřička, přece." zasmál se.

"Jsem ráda, že jste se nám nestratil. Vaše fanynky by nás zabily." uchechtla se sestra a odešla.

James si lehnul do postele, protože se mu trochu zatočila hlava. Sedla jsem si k němu.

"Lásko, co se mi stalo? Vím jen to, že jsem chtěl jít zavolat ochranku, ale pak jsem ucítil na hlavě ostrou bolest."

"Elisabeth tě nejspíš praštila vázou do hlavy. Máš lehký otřes mozku, takže si tu asi pár dní poležíš."

"Až se mi dostane do rukou tak..."

"Lásko klid, nerozčiluj se ano?" skočila jsem mu do řeči.

"Já se budu rozčilovat, tohle přehnala. Opravdu přehnala! Co si o sobě ta baba myslí?! Jenom kvůli tomu, že se sní odmítám vyspat, tak.." dál to nedořekl, protože jsem ho políbila.

"Máš být v klidu." pohladila jsem ho po tváři.

"Dobře."

"Hele, já zajdu za panem doktorem, že ses už probudil. Ať se na tebe dojde podívat." dala jsem mu pusu a šla pro doktora.

Vpadla jsem do sesterny bez zaklepaní. Buďto jsem tak nevychovaná nebo tak blbá, ale každopádně se mi naskytl opravdu né hezký pohled na nahou sestřičku s doktorem.

"Ježiš, pardon." zamumlala jsem a odešla rychle pryč. Nevím pro koho to byl větší trapas. Jestli pro mě nebo pro ně. Každopádně se neodvážím ani jednomu podívat do očí...

Došla jsem zpátky za Jamesem.

"Doktor tam není." zalhala jsem, když se mě James zeptal, kde je ten doktor.

"To neva, koukne se na mě ráno."

"Tak já už asi půjdu."řekla jsem. Přece tu nebudu oxidovat..

"Puso, nechoď prosím. Já se bojím."

"A čeho?" zasmála jsem se.

"Třeba, že příjde Elisabeth a něco mi udělá."

"Jamesi, když já nevím jestli mi to dovolí."

"Dovolí, protože já jsem James McVey."

"No tak já se jdu zeptat. " šla jsem za sestřičkou co seděla na chodbě. Za těma 'dvěma' rozhodně nejdu....

"Sestři, prosím mohla bych tu zůstat s Jamesem?"

"No já nevím. To se zeptej pana doktora."

"Já ho nechci rušit. Má prý nějakou práci."

"Tak dobře, ale potichu a žádný prasečinky."

"Ale sestři. Já jsem jen kamarádka." zalhala jsem.

"Já vím, že s Jamesem něco máš. Jde to na tobě vidět a na něm vlastně taky." pousmála se.

"Aha a neřeknete to nikomu, že ne? My to totiž držíme v tajnosti a nechceme aby se to dozvěděl bulvár."

"Nebojte." usmála se.

"Tak co?" zeptal se James, když jsem došla k němu na pokoj.

"Co myslíš?"

"Že tě tu nechaj."

"Si věříš." mírně jsem ho loktem ťoukla do ramene.

"Věřím." vypláznul na mě jazyk.

"Jo, věříš si správně. Sestřička mě tu nechá."

"Já tě miluju." zasmál se a stáhnul si mě k sobě na postel.

"Sestra říkala žádný prasečinky." zašeptala jsem , když mě začal líbat na krku.

"Tohle, ale žádný nejsou. Prasečinky jsme dělaly když..No, ty víš..." mírně se začervenal.

"Ty se červenáš." smála jsem se.

"To se ti zdá...To dělá to světlo."

"Ty to budeš svádět na světlo, jo? No počkej." zasmála jsem se a rozcuchala mu vlasy.

"Tak to si neměla." se smíchem mi pohrozil ukazováčkem.

"Ale jo, měla." vyplázla jsem na něj jazyk.

"No moc ho neukazuj, nebo ti ho ukousnu."

"No to by sis nezkusil."

"Ale zkusil."

"Jo a ským by ses potom líbal?" potichu jsem se smála.

"Třeba s Elisabeth." vypláznul na mě jazyk pro změnu on.

" Tak dobře. Tak se měj. Ahoj." Slezla jsem z postele a zamávala mu. Dělala jsem uraženou..

"Zlato, promiň. Já to nemyslel vážně." hodil na mě psí očka.

"Ale myslel." řekla jsem.

Dám mu to pořádně vypít, ať se těší.

"Ne, nemyslel. Miláčku, broučku, lásko, puso. Miluju tě." vstal z postele.

"Musíš ležet a já musím jít."

"Ne, nemusíš." chytnul mě ze zadu za pas.

"Jamesi, pusť mě."

"Ne, nikam tě nepustím." políbil mě na krk.

"Ty víš, že se na tebe nedokážu zlobit." otočila jsem se a věnovala mu jeden ze svých polibků.

"Tak to se mi líbí." drze se usmál.

"Tak a teď si prosím jdi zpátky lehnout."

"Jen když si lehneš se mnou."

"Dobře." zhasnul a lehnuli jsme si do potele. Leželi jsme každý na pravé boku. James mě držel okolo pasu a hladil po vlasech.

"Miluju tě." řekl do ticha.

"Taky tě miluju." usmála jsem se a James mi vtisknul pusu na tvář. Pak jsme spokojeně usnuli...

Dneska jsem na vás hodná, že? Žádnej drama konec se nekonal :D Ale nebojte, dlouho oddychovat nebudete :D

Všem děkuju za vote a komentář. Jsem zlatíčka ♥