Daniel?

11. část

Nová část už dnes za 500 reads, děkuju moc! ♥ 

V šoku jsem koukala na Jamese, jak měl ruce okolo pasu Elisabeth. Hned jak mě uviděl, tak sundal ruce z té štětky a řekl, že mi to vysvětlí.

"Tak o tom pochybuju." křikla jsem a odešla. Mimochodem, svou naštvanost jsem dala najevo hlasitým bouchnutím dveří. Odebrala jsem se k sobě na pokoj, lehla si do postele a po tváři se mi spustily slzy. Tak nakonec se Elisabeth daří její plán. Získat Jamese. Nikdy v životě nebudu štastná.

Z mé depky mě vyrušilo klepání a Jamesův prosebný hlas abych odemknula.

"Nech mě na pokoji!" zakřičela jsem.

"Prosím otevři, musíme si promluvit."

"Nemáme o čem mluvit! Vypadni!"

"Zlato, prosím, to mi nedělej. Musíš mě vyslechnout, prosím otevři ty dveře."

Nestojila jsem o nějaký skandál, tak jsem mu raději otevřela. Vešel dál a já zamknula dveře, to kdyby se náhodou nekdo uráčil přijít bez zaklepání.

"Zlatíčko, vůbec to nebylo, tak jak to vypadalo." posadil se ke mě na postel.

"Né? A jak to teda vypadalo?!" vyjela jsem.

"Víš, její maminka má rakovinu a je na tom dost špatně. Zbývá jí necelý rok života a přeje si aby Elis vyhrála soutěž. Elis chce aby její máma byla poslední měsíce svého života štastná. Proto jsem jí pomáhal s kroky. Nic víc v tom není, prosím věř mi. Moc mi na tobě záleží."

Co je to za blbost?! Elisabeth tu přece není kvůli její mámě, ale kvůli tomu aby sbalila Jamese.

"Elisabeth tu není kvůli její mámě! Je tu jen proto aby tě získala zpátky!" vmetla jsem mu pravdu do tváře.

"Co? To není pravda!"

"Je, sama mi to řekla."

"Lžeš, protože žárlíš!!!!" hnusně na mě zakřičel.

"Ano žárlím, to nepopírám. Ale ona mi to řekla, že je tu kvůli tobě, že tě chce zpátky."

"To sis vymyslela!!"

"Ok, když mi nevěříš, tak vypadni!!!" zařvala jsem pro změnu zase já.

James se zvednul a odešel. Nemohla jsem uvěřit tomu, že věří té krávě a né mě.

Trochu jsem se uklidnila a vydala se do místnosti, kde ještě před chvílý byla Elisabeth s Jamesem. Song samozdřejmě pořád ječel. Opět, bez jakéhokoliv upozornění jsem tam vpadla. Elisabeth seděla na zemi a dívala se do notebooku. Hned jak mě zaregistrovala, vypla hudbu a zeptala se co potřebuju.

"Jsem Jamesova dobrá kamarádka a on mi řekl, že jsi tu kvůli tvojí mámě..."

No co, přece jí nebudu říkat, že sním chodím. Ještě by mi vytrhala všechny vlasy a ještě to někomu vykecala..

"A?"

"No a proč mu lžeš?"

"Lhát se musí, zláště když chci získat někoho jako je James" uchechtla se. No já ji asi jednu napálím. Ta holka mě tak neskutečně vytáčí!

"A jinak v pohodě?" zeptala jsem se s ironií v hlase.

"Jistě."usmála se. 

"Danielle, proč James řval, že ti to vysvětlí, když si nás tu našla? Přece jste jenom kamarádi, né?"

"Ehm...No víš..Já znám Jamese už dlouho a on jednou řekl, že ted když je slavnej tak nechce chodit s žádnou holkou, že by na ní neměl čas.."zalhala jsem.

"Aha." řekla smutně.

"Hele, já jdu nacvičovat, tak se měj." řekla jsem a odešela do své mistnosti nacvičovat choreografii. Bylo už 9:30. Díky nim jsem přišla o půl hodiny. Budu muset rychle něco vymyslet a pak to ještě nacvičit..

Po hodině už jsem měla kousek choreografie. Vycházelo mi to na minutu. Takže ještě musím vymyslet minutu a půl, tak snad to stihnu.

Když jsem měla už celé dvě minuty, tak někdo zaklepal.

"Dále." křikla jsem a do místnosti vstoupil...