Daniel?

43. Část

Dnes se musím pořádně připravit na večer, protože od dnešního večera se celá soutěž bude přenášet na živo v televizi a o postupu už nebude rozhodovat jenom porota, ale i diváci, takže musím mít dost dobře nacvičenou choreografii. Proto jsem vstala už v šest hodin ráno. Hodila jsem na sebe fialovou teplákovku, pevné červené botasky a vyrazila do místnosti ve které každý den nacvičuju kroky. Potichu, abych nikoho nevzbudila, jsem zapnula na mobilu písničku Dangerous od Matta Pokory a přemýšlela nad kroky. Vždycky se mi lépe přemýšlí u hudby. Pomalu za dvě hodiny jsem měla teprve nacvičenou jednu minutu. Jindy bych už měla půl choreografie. Asi to bude tím, že jsem tak ospalá. Vypnula jsem muziku a vydala jsem se za Jamesem. Bylo už po osmé hodině, tak by už neměl spát.

"Ahoj lásko." pozdravila jsem ho hned, jak jsem vešla k němu do pokoje. 

Mimochodem, měl zase jen omotaný ručník kolem pasu. On opravdu ví, kdy se sprchovat!

"Jé, ahojky. Zrovna jsem se za tebou chystal, že tě vzbudím, ale předběhla jsi mě." dal mi pusu na tvář.

"To víš, vstávala jsem už v šest ráno." zívnula jsem.

"Co tak brzo?"

"Od dneška se přece celá soutěž bude vysílat na živo, takže musím být dokonale připravená."

"Ty si dokonalá i bez přípravy." přitáhnul si mě za pas k sobě.

"Bacha na ručník." připomenula jsem mu nedávný incident.

"A když spadne?" skousnul si spodní ret.

"Tak zčervenáš jako rak."

"A co když ne? Co když chci aby jsi mě viděla? Tak jak mě... ehm bůh stvořil?"

"To si nemyslím. Vím, že to ještě nechceš, poznám to." se smíchem jsem ho políbila na rty.

"No fajn. Přišla jsi na to." hraně se zamračil.

"Já příjdu na všechno."

"Já vím, všiml jsem si toho." dal mi lehký polibek. Šel se převléct a já se vydala na snídani.

"Ahoj Nicol." přisedla jsem si teď k mé nejlepší kamarádce.

"Ahojky. Už víš ty novinky Elisabeth?"

" Co zase provedla?"

"Právě že nic. Jen to, že si našla přítele." ukázala na zadní stůl, kde se líbala s nějakým klukem. Vypadal dost mladě.

"No už bylo na čase. Už jsem myslela, že Jamese nenechá na pokoji." usmála jsem se a zakousla se do wafle s medem.

"Jo, na čase bylo, ale kdyby jsi věděla kolik mu je, tak se nebudeš rozhodně usmívat."

"Vážně? Tak to vyklop. Kolik mu je?"

"Podrž se.... Má 14."

"Co?... Kolik?" pomalu mi z toho šoku zaskočila wafle.

"Jo, je mu 14, slyšela jsi dobře. Ona se asi zbláznila." zakroutila hlavou a napila se čaje. Po snídani jsem se vydala znovu za Jamesem, abych mu sdělila tu novinku.

"Jamesi, už jsi slyšel o Elisabeth?" zeptala jsem se, když jsme se společně usadili na gauč.

"Co zase udělala?"

"Taky sem si myslela, že něco udělala. Ale né, našla si kluka."

"Vážně? To je skvělý." s radostí mě objal.

"Moc se neraduj. Je mu totiž 14."

"Cože?"

"Jo, je mu 14. Musela se definitivně zbláznit."

"Elisabeth vždycky byla na kluky v jejím věku."

"Tak asi je na zajíčky."

"Miláčku, nebudeme se o tom bavit, ano? Ať si žije svůj život a my zase ten svůj."

"Máš pravdu." dala jsem mu pusu na tvář.

"Poslyš, co kdybychom spolu potom zašli na oběd?"

"Jo, to by šlo. Ráda půjdu, ale teď jdu nacvičovat choreografii nebo večer totálně nezvládnu.

"Co kdybych ti s tím pomohl?" mrknul na mě.

"Nebyl by to podvod?"

"Určitě ne." popadl mě za ruku, vyšli jsme z jeho pokoje a šli směrem k tanečním místnostem, ale do mé tančírny jsme nešli. Šli jsem dál někam po schodech.

"Jamesi, mojí místnost jsme už přešli, tak kam jdeme?"

"Počkej jsi." tajemně se pousmál a pak už odemknul nějaké velké dveře...

Vidím to tak na deset dílů a máme konec. Moc jsem vás nepotěšila, co? :D

Už teď je to pomalu o ničem a je to pořád dokola. Pohádaj se a pak zase usmíří.. A mám v plánu zrovna ne- štastný konec :D Ale asi to napíšu tak, aby byla nějaká možnost k napsání druhé serie! :)

Jako vždy děkuji moc za komentáře! Strašně potěší! :)