V dračím srdci [KiriBaku]cz

kapitola 19.

Nádherná obydlí v korunách stromů
nebo v jejich kmenech.
Mramorové náměstí s tržnicí.
Pole a ovocné sady všude okolo.
Dračí ošetřovna hned vedle té pro dračí lid.
Vojenské kasárny.
Ale především byli všude lidé velcí malí muži ,ženy ,děti.
Tak tohle bylo Hōme.
Místo kde se sjednocují lidé ze všech kmenů a území Dračí země.
Tolik lidí jsem ještě neviděl.
Řekl s úžasem dráček když přistával v královské zahradě.
Zámek byl obrovský dub ke kterému byl ještě přistavěno kamenné křídlo.
Okolo byli hradby též z kamene.
,,Vítej u mě doma."
Usmál se princ hned co seskočil z dračího krku.
Po chvíli co přistáli přišlo snad všechno služebnictvo.
Následovala královna a král.
,,Synu tak si to zvládl jsem na tebe hrdý."
Usmál se král a svého syna objal.
,,Je to opravdu velký drak. Musí být i silný."
Pronesla pro změnu královna a podívala se na Eijiroa.
,,Emm...ano to je."
Princ byl trochu zaskočení ,že ho matka ani nepozdravila ,ale byl zvyklý tak se jen falešně usmál.
,,Jak se jmenuje? Neslyšela jsem o takovém drakovy. Ty ano dráhy?"
Ptala se dal aniž by svému synovi věnovala jediný pohled.
,,Ne neslyšel ,ale je nádherný."
,,Je to Eijiro a ,když mě omluvíte
půjdu si už lehnout."
Prohlásil a už by i na odchodu když ho zastavil hlas jeho matky.
,,Chceme ti z otcem něco oznámit přijď do mé komnaty. Za hodinu."
Upřesnila ještě ,než spolu se služebnictvem a králem odešla.
Příjemná ženská co?
Zavtipkoval Eijiro Katsu na to ovšem nic neřekl a odešel do svého pokoje.

,,Tak že co mi chcete říct?"
Tázal se princ už mezi dveřmi.
,,Asi se raději posaď."
Řekl sklesle král a smutně se na syna usmál.
,,Co se děje je někdo nemocní?"
Bakugo byl docela vystrašený protože jeho otec byl vždy šťastný.
,,Uzavřeli jsme mír s lidmi ze země Todoroki."
Pronesla královna která stála u velkého pozlaceného krbu.
,,No a v čem je problém?"
,,Vlastně v ničem vezmeš si prince Shota."
Bakugo se málem zadavil vlastní slinou.
,,C-co prosím?"
,,Je to už dohodnuté v pátek odjíždíš do jejich království kde budeš až do své svatby. A potom se uvidí."

Svatba? Ne! NE! Teď jsem přeci měl být král konečně jsem měl být svobodný ! Ani ho neznám a~a.

,,Matko ale já myslel že teď budu král a..."
Královna mu rychle skočila do řeči.
,,Taky že budeš nebo spíše královna. Katsuki díky tomu sňatku už nikdo z lidské říše nebude zabíjet naše draky! A díky tvému genu můžeš dát princi i potomka je to více než dokonalé!!"
Královna celá zářila už viděla svojí skvělou budoucnost.
,,T-to zní n-no dobře ale já jsem jsme ještě mladý nemohlo by to třeba počkat rok dva?"
Katsuki se snažil nějak s této situace vyklouznout.
,,No právě krása není věčná a ty si krásný! Budeš skvělá žena."

Já ž-žena? JÁ JSEM ALE KURVA CHLAP !
 
,,Matko ale on je člověk a třeba mu nebudu moc dát děti."
Snažil se najít jiný důvod byl už značně nervózní věděl že to jednou přijde ale takhle brzy není připravení!
,,Tak to prostě zkusíš! A přestaň fňukat si princ a tohle je tvoje povinnost!"
Praštila královna do zdi až to zadunělo.
Bakugo vstal se židle sklopil zrak a s tichým ano odešel jako spráskaný pes do svého pokoje.
Kde nechal zase po dlouhé době průchod všem svím emocím.
Srdceryvný pláč a zvuk meče ničící nábytek se nesl chodbami hradu.

Tak už se nám to začíná rozvíjet že 😏🖤
Jinak moc děkuji že stále čtěte můj příběh 💚👉👈