V dračím srdci [KiriBaku]cz

kapitola 25.

A je to tu nastal ten den.
Katsuki nemohl spát celou noc se převaloval.
A, když zjistili že slunce už dávno vyšlo přestal se o spánek i snažit.
Své věci, už měl dávno zabalené. Teď jen čekal až přijde jeho nastávající manžel.
Jen z té představy, že si vezme někoho o kom nic neví se mu dělalo špatně.
Nejhorší bylo pro mladého prince to že se nemohl zbavit pocitu, že potřebuje cítit ten pocit tepla a bezpečí které cítil včera s dráčkem.
Snažil se na něj nemyslet ,ale čím víc se snažil tím víc ho měl ve své hlavě.

Princ právě vcházel do přijmací místnosti. Kde na něj už čekal jeho nastávající s jeho družinou.
Katsuki malém udělal znechucenou grimasu ,když uviděl údajného prince.
Nejen že byl starší vypadal tak na 25. Měl černé vlasy atletickou postavu modré oči. To vše by působilo kladně kdyby neměl všude ošklivé jizvy a šílený úsměv na rtech.
Působil jako někdo koho je lepší neznát a vyhýbat se mu.
A tohle měla být jeho budoucnost.
Měl žít po boku někoho kdo mu už podle vzhledu přišel ohyzdný a krutý.

Hned co všichni v místnosti zaznamenali že jetu princ Katsuki stichli.
Jeho budoucí manžel k němu přišel a celého si ho pořádně prohlédl.
,, Jste ještě krásnější než jsem si myslel princi Bakugo."
Todoroki se před Katsukim uklonil a naznačil polibek na hřbet jeho bledé ruky.
,,Hmm já moc představ neměl. A i přesto jsem dosti zklamán."
Drzí úšklebek na jeho tváři a celkové pohrdání v jeho očích prince
Todorokiho dost naštvalo.
Katsukiho ruku opravdu bolestně stiskl.
,,Nehrajte si semnou princi mohlo by se stát, že se spálíte."
Bolest projela tělem prince jako muž máslem. Musel se kousnout do rtů ,aby nesykl bolestí.
Když ho Todoroki pustil jeho dlaň byla popálená.
,,J-jak?"
Katsuki nevěřícně koukal na svojí ruku.
,,Řekněme že mám svá tajemství."
Stím se otočil na krále a královnu. ,, Váš syn je úchvatný myslím že můžeme vyrazit na cestu. Budeme vás očekávat v den sňatku takže přesně za měsíc."

Jak to kurva! Jak to udělal. Sakra hrozně to bolí. Měsíc tak málo času než budu jeho. Chci pryč daleko od něj. Chci svého dráčka. Sakra! Měl jsem sním někam utéct nikdy se do Hōme nevrátit! A ty hadí zase je cítím cítím je pokaždé když naněj myslím. Všichni už odcházeli řadiče ještě něco řešili s tou zrůdou kterou mám nazívat manželem. ,,Můj drak!"
Ani nevím proč jsem to řekl nahlas. Všichni pohledy byli na mě a já nevěděl co jsem to chtěl říct. ,, Totiž chci si sebou vzít svého draka!"
Pronesl jsem tvrdě a všechny zpražil pohledem. Bohužel ne na dlouho. Protože ten kretén se zase ozval. ,,Obávám se že to nebude možné lidé by se mohli bát a já nechci svému lidu uškodit."
No to teda ne já bez Eijiroa nikam nejedu! ,,Aspoň si zvyknou na draky. Zjistí že nejsou zlí a nebudou se bát." Ten hnusnej ksicht se na mě zamračil a s naprosto chladným hlasem pronesl.,,Řekl jsem že NE." Zavrčel na mě. To né já nemůžu ho tu nechat slíbil jsem mu že ho neopustím! Moje srdce! Mám pocit že mi uteče z těla. Rychle jsem se rozeběhl za ním. ,, EIJIRO!"