V dračím srdci [KiriBaku]cz

kapitola 32.

Eijiro
Ten zelenovlasí kluk řekl že mám jít za ním nestihl jsem se s Katsukim ani rozloučit a už mě táhl do útrob hradu.
,,Ty, znáš se s princem?"
Nevím jestli mu mám lhát nebo ne,ale ve lhaní nejsem moc dobrý.
,,Ano znám."
Deku myslím ,že se tak jmenuje. Mi věnoval spokojený úsměv.
,,Nikdy jsem neviděl prince tak šťastného. Jako dnes. Si asi jeho dobrý přítel že?"
To mě těší že semnou vipadá Katsu šťastně. Já se vedle něj cítím vždy velmi šťastný.
,,Dlouho jsme se neviděli."
Řekl jsem nakonec jen toto.
,, Nejbližší pokoj je pod schody které vedou do princovy komnaty.
Není moc velká ale je tam vše co potřebuješ. Na jídlo si choď do kuchyně něco ti vždy dají. A nezapomeň chodit jen po chodbách pro služebné. Král nemá rád když podkavá prosté lidi. Kdyby jsi něco potřeboval můj pokoj je jen o chodbu dál. Směna ti začíná od 5 ráno aby jsi stihl zalít colou princovu zahradu. A končí ti ve 4 odpoledne. Pauzu na oběd si dej kdy chceš. Tak myslím ,že je to vše. Tvé zavazadlo jsem ti již dál do pokoje tady máš klíče."
Pane jo to je informací.
,, Děkuji Deku."
Usmál jsem se na něj on ale vypadal spíše uraženě.
,,Deku není moje jméno tak mi říká jen princ. Pro tebe jsem Izuku Midoriya."
Pane jo vypadá že se mu ta přezdívka asi moc nelíbí ,když se kvůli tomu tak zlobí. Je docela roztomilý, jako taková malá brokolička.
,, Dobře promiň Midoriyo."
Usmál jsem se na něj a konečně si za lezl do svého pokoje.
Bože to tak bolí.
Když mám schované křídla a rohy,ocas.
Mám pocit ,že mi na místech kde by měli být hoří  kůže.
Je to opravdu bolestivé a ještě bolestivější bylo se to naučiti.
Ale pro Katsukiho udělám a vydržím cokoliv.
Takže hned co jsem si zatáhl záclony jsem nechal svá dračí znamení vyjít na povrch.
Taková úleva párkrát jsem zamával křídly hned to bylo lepší.

Ahojky mám takový dotaz a byla bych moc ráda , kdybyste mi napsali do komentářů.😊😊
Jaké máte rádi shipi.
Samozřejmě myslím ty co jsem ještě nepoužila především mě zajímá ke komu dát Midoriyu.
❤️xoxo❤️