V dračím srdci [KiriBaku]cz

kapitola 20.

Rámus upoutal pozornost i dráčka které byl pořád v zámecké zahradě.
Rozhodl se rachot následovat.
Za letu když už byl v korunách velkého dubu se proměnil do své lidčtejší podoby a oblékl si kalhoty které držel v tlapách.
Přistál na jednu z obrovských větví na které byl ozdobný plot a mnoho rostlin v květináčích.
Což tvořilo jaký si balkon.
Přes který se dostal dovnitř místnosti.
Kde se zrovna princ rozpřáhl a přesekl jednu stoličku vejpůl.
Okřídleného může si ani nevšiml a tak byl značně překvapen ,když ho dvě silné paže zezadu objali okolo úzkého pasu.
,,Co se děje Katsu proč plačeš a ničíš ten nábytek?"
Ejirou si zabořil tvář do jeho zlatých neposedných vlasů.
,,Jsem svázaný."
Hledal chvíli správné slovo ,kterým by popsal to co právě cítí.
,,Ten pocit znám."
Broukl mu dráček do vlasů.
,,Jak bys mohl nikdo přeci nemůže být volnější než drak."
Řekl sklesle princ a pustil meč na zem.
,,Omyl jsem nečistý zapoměls. Můj život byl svázaný moc dlouho různými lidmi draky."
Katsuki sesmutněl snad ještě víc cítil tu bolest kterou měl dráček v srdci. Bylo mu opět do pláče.
,,Ale už nejsem svázaný už ne."
Eijiro si otočil Katsukiho čelem k sobě. Tak ,aby se mohl topit v rudé záři jeho oči.
,,Co přesně tě svazuje?"
Eijiro chtěl princi pomoc jeho smutná tvář mu způsobovala hroznou bolest na hrudi.
,,Být princ především to."
Povzdechl si a přemýšlel zda se svěřit ,či to v sobě dále nosit sám.
,,Nikdy jsem nebyl venku z hradu ,nebo spíše byl ale jen ,když mi to někdo poručil. Nikdy jsem nic sám nerozhodl jen dělám to co by princ dělat měl.
Neznám pocit svobody ani lásku nevím co to je. A už to ani nikdy nezjistím! Mirio a Takami mi to vždy říkali to co cítí když jsou stím druhým. Znělo to jako pohádka tak moc hezky. Já j-á ale věděl že to nikdy nezjistím nemám právo na lásku.
Budu si muset vzít někoho koho neznám je jiné rasy náboženství jak si z někým takovým můžu rozumět a milovat jej?
A ještě ,aby jsme tomu dali třešničku na dort budu jeho SKURVENÁ ŽENA  která nemá v jejich světě ,ani z poloviny takovou moc ,jako v tom našem!
NENÍ TO FÉR!"
Bakugo přímo křičel a mezitím se schoulil do nepatrného klubíčka v Eijirově náručí. Kde mu svíma slzama smáčel hruď.
Když konečně Eijiro pochopil tíhu jeho slov bolestně ho píchlo u srdce.

Není fér jak se k němu chovají. Nic takového si nezaslouží! A jak jako VZÍT! Jak jako ŽENA?! Když říkal že je MUŽ! A taky má přeci to co mají muži! Nechápu to!
Ale nechci ho nikomu dát! Je MŮJ já ho našel PRVNÍ! Co je tohle ZA SPRAVEDLNOST!

,,Zařídím abys byl volný slibuji."
Znovu prince pořádně obejmul a věnoval mu pár polibků do vlasů.
Když byl malý a smutný dělala to jeho mamka ,taky a vždy mu to  pomohlo doufal že to pomůže i princi.

Kéž by. Proč jen je ke mě  tak hodný ? Proč se uněj cítím tak dobře ? Proč se mi v břiše proplítají hadi ,když se mě teď dotkl?