V dračím srdci [KiriBaku]cz

kapitola 14.

   Do pouštní země to nebylo nijak daleko. Na dračím krku už vůbec ne. Za necelé dvě a půl hodiny už přistával Eijiro ve vyprahlé pustině.
No a kde je ten kmen?
Idiot zase nic nechápe .
,, Tenhle kmen žije pod zemí troubo."
Zaječel na něj princ. Následně z něho seskočil a vydal se dal do pustiny.
Bože i na draka tu je moc velké teplo.
Stěžoval si dráček. Putovali pouští už půl hodiny a Eijirovi se zdálo že je to celá věčnost. Měl obrovskou žízeň.
   ,,Jsem tu. Tak už zavři tu svojí červenou hubu!"
Umí on i něco jiného než jenom křičet?
Když mlčím ,jen nechápu jsem pořád v ty blbí poušti ,jen je tu jeden suchej strom navíc.
Stěžoval si dráček znovu.
,,Ty si prostě imbecil. Tak, koukej."
Princ uchopil jednu větev stromu a pohl sní dolů ,jako z nějakou pákou.
Ať je to tajní vchod ,ať je to tajní~ je to tajní vchod!
     Země se před stromem zozestoupila a zbyl jen železní výtah. Překvapivě dost velký i pro Eijiroa.
,,Vůdce toho to kmene je velmi hodný muž ,i když se tak zprvu nezdá záleží mu na etiketě. Chovej se proto slušně jasný!"
Dráček jen přikývl a soustředil se na to že pomalu klesají.
,,Víš vůbec co je tenhle kmen zač?"
Tázal se princ draka.
Ne?
,,Jak jinak. Tak tedy jsou to horníci a kováři. Země je na povrchu bezcenná ovšem tady v podzemí se nachází ty  nejkvalitnější a nejvzácnější horniny. Lidé zde jsou silní a také majetnický co si budem jsou to krkouni jde jim jen o zlato. Naštěstí jsou ochotni vyrábět výzbroj a brnění pro draky i dračí lid."
Ukončil svůj proslov Bakugo.
Necháš mi udělat brnění?
       ,,No jistě si teď alfa bude se ti hodit."
Usmál se drobně ,ale Eijiro měl pocit že je to opravdu ten nejkrásnější úsměv jaký kdy viděl. Stejně ,jako tenkrát v jeskyni.
Krásný.
,,Tak vystupovat!"
Zavelel Bakugo a vystoupil z výtahu.
Před nimi se rozprostírala kamenná vesnice. Domy byli vyryté do tvrdé země po stranách . U stropu bylo železné potrubí které jsem donášelo čerství kyslík a odvádělo oxid uhličitý.
Uprostřed toho všeho rostly stromy a tráva lidé zde měli i malé zahrady. Ale hlavní byli veliké kovárny a železnice která vedla do dolů.
Nacházelo se zde i pár draků.
     ,,Princ Bakugo?"
Volal na ně malí muž který byl jen kousek od obou chlapců (Eijiro je samozřejmě v dračí podobě.)
,,Ano to jen já. Rád vás vidím."
Potřásl si rukou s malým  bělovlasý mužem s jizvou přes oko. Také znám jako Nezu ,neboli  vůdce pouštního kmene.
,, Čekali jsme na vás můj nejlepší kovář by si rád přeměřil vašeho draka. Následujte mě."
Oba tedy následovali malého může až k největší kovárně která se v kmeni nacházela.

    Tak je přivítal hnědovlasý kovář s plnými rty a svalnatou postavou.
,,Je mi ctí vytvořit brnění pro vašeho draka princi Bakugo."
Uklonil se kovář.
   ,,Jsem Sato. Draka si pořádně změřím a zbroj vám pak osobně dovezu do Hōme. Vše bude jen z ryzího zlata. Už to vidím bude to dokonalé."
Kovář tedy začal dělat svojí prací.
Princ si mezi tím prošel celý kmen a od Nezu obdržel železný prsten s vyrytím a pozlaceným bubnem který se používal na přivolání draků.

,,Děkujeme za návštěvu princi Alfo. Šťastný let."
Uklonil se Nezu za mával a už jen sledoval ,jak drak s princem mizí v šedivých oblacích.