V dračím srdci [KiriBaku]cz

kapota 60.

Shoto

Ach Bože jsem tak nemožný nevím jak je to možné ale za celé dva týdny co tu jsem a pilně se učím se mi dějí pořád nějaké naschvály.
Buď pořád padám, nebo domě někdo vráží nebo na mě pořád něco padá no prostě hrůza Uraraka a Midoria si o mě musí myslet že jsem nemehlo.
Oba jsou na mě moc milí neustále mi pomáhají abych něco uměl.
V životě na mě tak milí byl jen dědeček. Po kterém se mi moc stýská ale bojím se na něj někoho zeptat nechci je nijak naštvat.
Navíc ten král co tu vládne mě hrozně děsí potkáváme se naštěstí jen při jídle. A vždy se na mě tak zle kouká. Nevím co jsem mu provedl ale nechci sním být nikdy sám.

Dnes mě čekal náročný trénink magie.
Nechci se nějak chvástat ale myslím si, že to jediné mi opravdu jde naučil jsem se používat svoji magii opravdu rychle tedy spíše jí ovlivňovat.
Uraraka je na mě moc milá a vždycky mi vše vysvětlí, když něco nevím.
Ona mi také nabídla kamarádství což jsem moc rád přijal.
Je to moje úplně první kamarádka. Jsem za ní moc rád.

,, Skvělé Shoto tahle ledová clona je famózní. Pro dnešek bych toho už nechala. Já se půjdu projít ještě po městě chceš něco koupit?"

,,Ne děkuji jsi moc milá."
Řekl jsem a vydal se do svého pokoje.
Byl jsem hodně unavený, takže jsem sebou praštil do postele a probudil se až po nějaké chvíli.

To jsem se rozhodl využít volný čas a jít zdejší hrad trochu prozkoumat.

Prošel jsem mnoha sáli a kuchyní, když jsem našel rudovlasou rohatou bytost s křídly a ocasem věděl jsem, že zde žije ale ještě nikdy jsem sním nemluvil.

,,Em ahoj. Můžu tu být s tebou?"
Nevím proč jsem se chtěl s ním tak přátelit ale jednoduše mě lákal jeho vzhled chtěl jsem o něm vědět více.

,,No jasně. My dva se ještě moc neznámé já jsem Eijiro princův drak a ochránce. Jak se ti tu líbí?"

Drak on je drak wou. To jsem nečekal ale asi to dávalo smysl. Byl dost ojedinělý.

,, Těší mě. Moc se mi tu líbí. Já nechci být nezdvořilý ale smím si sáhnout na tvé rohy?"
Opravdu jsem se styděl zeptat.

,,No jistě klidně ale musíš mi na oplátku něco říct."
Řekl tajemně

,,A co by to mělo být?"
Zeptal jsem se, ale už jsem se dotýkal výčnělků na jeho hlavě struktura jeho rohů byla sjednána jako ta co mívaly antilopy.

,,Jsi mladý a v takovém věku určitě musí tvé srdce zplat první láskou. Tak kdo se ti tu nejvíce líbí Shoto?"

Takovou otázku jsem nečekal myslel jsem že se zeptá na mojí jizvu nebo magii ale toto.

,, Já nevím. Jsem moc rád za mé dva učitele Uraraka je moje první kamarádka co mám."
Pochlubil jsem se pyšně.

,,A Midoria?"

,,On je hrozně hodný ale vím, že je i hodně silný to on mě sem donesl. Přijde mi hrozně tajemný nenabídl mi že budeme kamarádi a jedná semnou vždy na rovinu to se mi líbí protože neumím číst moc mezi řádky. Nikdy jsem nebyl moc komunikativní typ a hodně mi se vším co neumím pomáhá. Chtěl bych aby byl taky můj kamarád."
Ukončil jsem větu ovšem nevím proč jsem o mém učiteli mluvil tak dlouho. Trochu jsem se zacervenal.

,,To jsem rád, že se tu cítíš dobře. Midoria byl tenkrát moc unavený, když tě sem celou cestu nesl. Možná bys mu za to měl poděkovat."

,,To bych moc rád. Ale jak?"

,,Co kdyby jsi mu donesl květiny? To mu jistě udělá radost."
Usmál se zubatě.

,, Dobře to udělám děkuji za typ. Snad se ještě podkamé."
Zamával jsem a už jsem si to mířil k východu abych mu mohl natrhat venku nějaké ty květiny.