V dračím srdci [KiriBaku]cz

kapota 63.

Midoriya

Leželi jsme vedle sebe se Shotem a já mu vyprávěl o svých zkušenostech z bojů. A on o tom jaké bylo jeho dětství.

,, Jak si se tedy dostal k odboji? A co tvoje magie máš jí dědičnou ,nebo tě někdo proklel?"
,, Vlastně jsem o tom ještě s nikým nemluvil . Ale věřím, že ty to nikomu neřekneš viď?"
Otočil se na mě celým tělem usmál se a přikývl.

,, Když mi bylo 12 let v naší vesnici začali občanské nepokoje. To se bohužel dostalo až ke králi. Poslal k nám vojáky asi kolem půl 2 ráno začala vesnice hořet byl podpálený každý dům a lidé kteří přežili požár a rozutekli se tak ty všechny zabili vojáci. Celá moje rodina tam tenkrát umřela. Vlastně ani nevím proč jsem přežil. Asi náhoda nevím. Pár měsíců jsem nějak přežíval jako lůza plný hněvu a pomsty než jsem se dozvěděl o , něm byl legenda jediný kdo kdy porazil královy vojáky. Velký vůdce vydal jsem se ho hledat. A když jsem ho našel žádal jsem aby mi dal moc. Nakonec se stal mým mistrem. Prošel jsem těžkým tréninkem překvapivě byl hlavně o zahledění se do sebe a, když se mě pak zeptal proč chci jeho moc řekl jsem, že chci osvobodit lidi od toho tyrana aby se tady lidem konečně dařilo. Byla to poslední zkouška protože se bál že to dělám jen kvůli pomstě."
Hluboce jsem se nadechl ,protože jsem měl pocit jako bych to všechno řekl na jeden nádech.
,,No a potom mi dal sníst jeho vlas což zní mega divně a bylo to strašné divné to neříkám, moc se mi do toho nechtělo protože mi neřekl proč bych ho měl sníst."
Zasmál jsem se nad svojí vzpomínkou.
,, Každopádně já ho poslušně snědl a získal jeho magii. A nedlouho poté mě jmenovali novým vůdcem."
Smutně jsem se na Shota usmál a taky se na něj celým tělem otočil bylo mi líto, že mého mistra už nepozná že se nedoví, že jsem dokončil jeho největší misi najít pravého krále.

A najednou jsem byl tak vděčný, že je to právě Shoto kdo bude králem za tu dobu co ho učím jsem poznal jak úžasná jemná, milá bytost to je, když se ke mě dostalo že by nejmladší princ mohl přežít. Bál jsem se že to bude nějaké namyšlené dítě nebo že bude plný záště jako jsem byl já musel jsem projít všemi těmi tréninky a meditacemi než jsem nechal za sebou vidinu pomsty. Ale on i přesto jak na něj byli lidé zlí je tak neposkvrněný. Kdykoliv jsme šli ven do města na všechny byl vždy tak hodný jen je trošku stydlivý a plachý.
Vlastně jsem ho ani nikdy neviděl třeba zabít mouchu.

Sevřelo se mi srdce i žaludek a já hleděl do jeho usměvavá tváře a cítil jeho dlaň na té mé. Doslova se mi v hlavě rozsvítilo červené světlo. Počkat, počkat proč mě drží za ruku a jak dlouho!
Ucukl jsem rukou.

,, Promiň byl jsi dlouho ticho myslel jsem, že jsi smutný."
Usmál se a nervózně si začal mnout ruce.
,,Ne v pohodě byl jsem jen myšlenkami jinde každopádně děkuji, že jsi mě sem pozval bylo skvělý si takhle promluvit. Ale už musím jít. Tak zítra na hodině ahoj."

A opravdu hodně rychle jsem se sebral a odešel. Ne prostě ne žádné hloupé city k princi! Haló Midoriyo bude to tvůj král! Navíc není můj typ proč jsem vlastně tak nervózní.
Tak jsme si povídali to je normální každý si někdy povídá. A každý se někdy drží za ruce navíc to bylo jen milé gesto a já jsem prostě straně hloupý a hned s toho dělám drama.

A nechal jsem ho tam zase samotného jsem hrozný učitel. Chtěl jsem se otočit a jít pro něj ale stal jsem kus za mnou.
,, Můžu jít spárky s tebou?"
Zeptal se a roztomile naklonil hlavu na pravo jako štěně.
,, Jistě promiň měl jsem ti to nabídnout sám."

,,To je v pořádku nezlobím se. A taky jsem si s tebou rád povídal. Je mi líto tvé rodiny i všech ostatních kterým bylo za jeho vlády ublíženo ale bojím se že nebudu dobrý král. Však se učím teprve pár měsíců. A všichni se tu chystají na válku na to že za mě položí život za někoho kdo do nedávná neovládal svojí magii a sotva uměl číst. Je to směšné. Já jsem směšný."

Chytl jsem ho za ruku a tím ho zastavil v chůzi .

,, To už nikdy neříkej! Ty lidé vědí stejně jako já že jsi naše naděje. Ale především jsi ta nejvhodnější bytost kterou jsem na tomto světě kdy spatřil je jedno jak umíš číst nebo psát důležité bude jak budeš rozumět svému lidu jak moc mu budeš naslouchat jak budeš zpravedlivy a to všechno ty umíš. A navíc budu ti ve všem a vždy nápomocný."

,,Myslím že ty by jsi byl lepší král. Jsi silný ale i hodný a chytrý. Lidé by tě určitě chtěli za krále. Já bych tě za něj chtěl."

,, Vím že se to může zdát jako obrovské břemeno a možná se na to necítíš připravený. Já jsem si ale jistý že budeš skvělý král a i Králové se vše tak nějak učí hlavně za pochodu. Každý se někdy splete a udělá chybu."

,, Chci aby jsi byl tím pádem po mém boku navždy. A dohlížel abych nikdy neudělal chybu. Můžeš mi to slíbit?"

Poklekl jsem si na jedno koleno a sklonil hlavu.

,, Já Izuku z rodu Midoriya zde slavnostně přísahám, že budu stát vždy oddaně po boku mého jediného a pravého krále Shota Todorokiho tak zde přísahám pod hvězdným nebem."

Tak jo to je pro dnešek konec a chtěla bych už celkově ten příběh dokončit, takže děkuji za všechny kteří to čtou a snad se brzy uvidíme.🤗👋