V dračím srdci [KiriBaku]cz

kapitola 47.

Shoto
Ten den se všechno stalo tak rychle, jedli jsme zrovna snídani, když na naše vrata zaklepala skupina neznámých lidí.
Dědeček je pustil dovnitř. Brunetka podala dědečkovi levou rukou a s dědečkem si sní potřesala dvakrát. Bylo to zvláštní, protože tohle je  náš pozdrav, který s dědečkem používáme.
Hned na to mi dědeček řekl, ať jsi jdu zabalit všechny své věci ,že na to mám pět minut.
I když jsem nechápal co se děje, poslechl jsem a šel si zabalit.
Po té mě dědeček objal a řekl,  že musím jít s těmi lidmi.
To se mě chce zabavit i on vím,  že mě lidé nemají rádi ale... proč mě posílá pryč?!
,,Já od tebe nechci odejít,  slibuju že už nikdy nebudu nadávat,  že mám hlad, nebo že je ta práce moc těžká ale nech mě tu s tebou."
Aniž bych to chtěl udělat,  cítil jsem jak mi začínají konečky prstů brnět a to zapříčinilo vznik malých plamínků.
,,Tak to není s nimi budeš v bezpečí a pomohou ti získat spět tuto zemi. Jsem šťastný že jsem se o tebe mohl starat. A teď už běž!"
Chtěl jsem začít křičet a protestovat ale dříve než jsem to stihl jsem ucítil obří bolest na hlavě a pak byla tma.

Katsuki
,,Moc mluvíte."
Prohodil jsem po tom co jsem praštil toho kluka. Bylo na něm vidět, že by byl schopen to tady podpálit. Pořád nechápu jak je možné,  že je v jejich světě magie já myslel, že je jen u nás.
Denki vzal toho kluka a vyšli jsem z chatrče, nebo jak jinak nazvat tu barabiznu.
V lese na nás měl čekat Eijiro. V plánu je dostat prince do mé říše ,kde bude v bezpečí to že tenkrát přežil Dabiho řádění se začalo šířit mezi lidmi ,takže se to zanedlouho dostane i do paláce.
,,Nemůžeš jen tak mlátit lidi!"
Začala domě rýt ta ,slepičí prdel jménem Ochaco.
,, Proč ne? Měl jsem ho nechat to tam podpálit a upoutat tak na nás pozornost?!"
Zavrčel jsem na ní pokračoval bych dál kdyby mě někdo nesejmul k zemi.
,, Katsukiiii!"
Nestihl jsem se ani zvednout na lokty a ten můj blázínek už si vyhledal moje rty a začal mě líbat.
Do polibku jsem se usmál a polibky mu oplácel.
,,Ehm"
Přerušila nás slepičí prdel.
,,Měli by jsme se vyrazit. Eijiro mohl bys."
Eijiro se mě slezl pomohl mi vstát aww gentleman a začal se svlékat. Do tváře se mi vlila červeň ovšem mnohem více než můj nahý přítel mě zarazila červeň v Dekuově tváří. Proč se ta brokolice do prdele kouká na mého nahého přítele!?
,, Katsuki podrž mi prosím moje věci děkuji."
Převzal jsem tedy jeho oděv a brašnou a počkal až se promění do své dračí podoby.
,, Dobře tak všichni na lezte na jeho záda a držte se nějakého z výčnělků na páteři."
Zavelel jsem a sedl si na jeho krk všichni ostatní na jeho záda.
Ochaco párkrát zamávala tím svím klackem a řekla nějakou formuli díky které jsme byli všichni pod neviditelným kouzlem.
Můžu?
Ozval se mi Eijiro.
,, Jasně lásko letíme." Co jsem to právě řekl!
,,Tedy to mi uteklo."
Haha dobře lásko.