V dračím srdci [KiriBaku]cz

kapitola 34.

Oba chlapci se přesunuli na postel. Vzájemně se ksobě tulili nohy měli propletené čela opřená o sebe. Široký úsměv na tváři rudovláska který pozoroval klidnou spící tvář svého milého.
,, Eijiro přestaň na mě civět. Nemůžu spát."
Sic zněl jeho hlas nepříjemně ovšem koutky jeho  úst stoupali nahoru. Do milého úsměvu.
Což nejen, že Eijiroa překvapilo ale málem dostal srdeční zástavu. S toho jak neuvěřitelně moc mu to slušelo.
,,A taky kde mám sukni?"
Po téhle větě se jeho koutky zase vrátili do vodorovné polohy. Eijiro celí zrudlý jen poukázal na zem.
,,Mám malou postel se sukní by ses sem nevešel."
Vysvětlil svůj čin.
,,To je dost ubohá výmluva."

,, Výmluva! To je holí fakt. Jsem rád že se na tu postel vůbec vejdeme. Já nemám žádné postranní úmysly s tvojí krásnou prdelkou ,nebo s tvím sexy tělem. Abys věděl!! Já jsem naprosto nevinný dráček."
Zaculil se a párkrát rychle zamrkal čímž vytvořil psí kukuč.
,,Ts! Stím kukučem jdi někam já ti na to neskončím! Ne!Ne! Fajn si nevinný jako slovo Boží. A teď mě nech musím své tělo připravit na to ,že tu nemůžu být schovaný věčně a, že mě můj snoubenec asi upálí za živa až mě najde."

,, Vlastně by se mi docela hodili kdyby tě chtěl zabít. Víc by to nakoplo můj plán"
Zašklebil se šibalský Eijiro.
,, To je další věc. Jak to že ho znáš a odkud kdy kde jak co proč? A taky chci toho o tobě vědět víc však já ti o sobě řekl vše podstatné ,ale o tobě nevím ani kdo vlastně jsi ? Kde si se tu vzal co máš rád proč nečistý? Jaký máš plán mě od tud dostat? Jak dlouho to tu musím ještě vydržet MÁLEM MĚ DNES ZNÁSILNIL!!
A ani nevím jestli jsou moje city opětovány protože jsi mi nic neřekl. A-a moc se bojím, že ne-e nemůžu bez tebe b-být."
Katsuki během svého monologu projevil snad všechny emoce co existují od zmatenosti přes vztek až po strach.
Eijiro jen nechápavě koukal do rudých oči které se opět chystali plakát. Což už dnes opravdu nechtěl vidět.
Možná proto si prince přimáčkl více k sobě a spojil jejich rty.
Nijak s nimi nepohyboval jen vnímal horkost těch druhých.
A ,až po chvíli kdy si byl jistý ,že se jejich majitel uklidnil je od sebe odtrhnul.
,,Ty, moje princezno kdyby jsi mi neusla tak víš, že tě taky miluju a moc ,že jsem šťastný, že už vím jaké to je díky tobě. A vše ti řeknu."

Eijiro
,,Nuže můj život začal 16.10 vyklubal jsem se na svět jako obyčejný černý drak. Měl jsem skvělo mamku. Ale byl jsem dost neposlušné drače a chodil si hrát do lesa pod horu ,kde jsem neměl co dělat. To se mi taky stalo osudným ,když mi bylo 5let tak mě unesli při únosu mě chtěla matka zachránit bohužel kvůli mě přišla o život. Odvezli mě do jaké si laboratoře ,ale více než laboratoř to připomínalo mučírnu. Jako první co mi tehdá udělali bylo ,že mi odebrali vzorky krve ,kůže ,masa , dráp dokonce i slz. Po tomhle do mě zabodli spoustu jehel. Nevim co to bylo za sérum ,ale začal jsem se měnit byla to strašná bolest jako kdyby mi někdo v celém těle zlomil všechny kosti a přetrhal všechny šlachy. Bohužel to na první pokus nezabralo a já sice vypadal jako člověk ale byl jsem celí pokrytí šupinami. Tak ,že se celí proces dělal znovu a znovu dokud jsem jednou nedopadl ,tak jak mě znáš dnes. Můj život tam byl to nejhorší co jsem kdy zažil věčná zima řetězy bolest hlad únava. Byl jsem tam úplně sám.
A trvalo 3 roky než jsem se od tam tud dostat díky požáru který tam vznikl. Utekl jsem splátky do naší země, ale každý kdo mě viděl z lidí mě považoval za démona a chtěli mě zabít a obětovat bohům a, když jsem se pak dostal konečně domů na dračí horu. Řekl že mě tam už nechtějí. Tak moc jsem se snažil dělat vše dobré aby mě měl aspoň někdo rád. Chtěl jsem být užitečný a přihlásit se do letectva jenže to nedovolili. A jednou ,když jsem se proměnil opět do mé lidštější podoby Alfa mě schodil se srazu dolů. Asi doufal že zemřu ovšem nějak jsem to zvládl a přežil.
Bylo mi jasné, že už se tam nemůžu vrátit.
Ale bylo mi 13 a já si neuměl sám obstarat potravu ani pořádně korigovat kdy se přeměním.
Takže jsem to vše tak nějak odkoukal od lidí co jsem sem tam potkal hodně jsem na sobě dřel až jednou mi opadaly černé šupiny a a místo nich mi mi narostli krvavě rudě stejně jako vlasy. A kontrolu nad svým tělem jsem taky nějak zvládl šlo asi o to ,že už jsem se tolik nebál a tak jsem byl více v klidu a neměli se tak často.
Do mého pustého osamělého života pak stoupila Tsuyu nebála se mě a chtěla mi pomoct naučila mě pořádně mluvit lidskou řečí a číst. A skoušela mě udržet v lidském podobě což jak víš moc nefunguvalo. No a pak jsem tě jednou náhodou potkal.
A věděl, že jednou prostě budeš můj. Že si světlo které v mém životě do té doby chybělo byl jsi má cesta ven se samoty. A dovedl jsi mě až sem. Kde jsem znovu potkal toho kdo za všechno tohle může.
A já ho za to nechám hodně dráze zaplatit!"

Jé tak jsem to konečně zvládá napsat toto je snad nejdelší kapitola co jsem kdy napsala   916slov
Doufám že se líbí pokud ano nezapomeňte na ⭐ moc mě to vždy potěší.
xoxo