V dračím srdci [KiriBaku]cz

kapitola 56.

Shoto
Přišlo mi že jsem spal hrozně dlouho a, když jsem konečně odlepil víčka od sebe spatřil jsem chlapce celí zářil měl zelené oči i vlasy byl trochu v mlze, ale i přesto působil tak krásně určitě je to anděl. Napadlo mě hned.
Náhle jsem si  zpomněl,  že mě vlastně někdo uhodil .
,,Jsem mrtví?"
Zelený anděl se najednou přiblížil je
ho  záře zmizela a ukázalo se že šlo pouze o slunce které za ním silně svítilo.
,, Rozhodně ne. Jinak my dva se ještě neznáme já jsem Midoria rád tě poznávám."
Působí tak mile třeba budeme přáteli.
,, Já jsem.. zmatený. Tedy jsem Shoto. Jakože jmenuji moje jméno je já jsem totiž emmm rád tě poznávám."
Co? No tak soustřeď se ty troubo,  nebo ho odradíš. Nepálí se tady něco?
Ani jsem nestihl pořádně zaregistrovat co a už jsem byl celí politý vodou.
Spálil jsem peřinu bože můj ta vypadá draze.
,, Promiň já to..."
,,To nic myslím,  že to nebude poprvé ani na posledy co se ti to stane v mé přítomnosti budu totiž teď tvůj učitel."
Usmál se na mě. A začal mi vysvětlovat kde jsem a kdo je on a ti ostatní tady.
,,A proč jsem tu já a co dědeček?"
Nechápal jsem.
,,Jo tohle jsi princ tvůj bratr má pravdě podobně na svědomí smrt tvých rodičů a ty jsi se při tom neštěstí ztratil ovšem všichni tě měli za mrtvého. Naštěstí nejsi a my s tebe můžeme vychovat nového krále. Ten Starý muž tě musel najít jako dítě."
...CO TO? PROČ? ASI POŘÁD JEN SNÍM....
,,To nedává smysl tedy nerad bych tě urazil,  ale to ne já jsem úplně obyčejný a neumím pomalu ani číst. To bude omyl."
Začal jsem být trochu nervózní.
,,Jo úplně normální člověk totiž normálně podpaluje peřiny viď? Neříkej  že se ti to stalo poprvé a víš snad něco o své rodině a kde jsi se vzal u toho pána? Ne tak vidíš věř,  že bych tu nebyl,  kdyby jsi nebyl tak důležitý. Závisí na tobě budoucnost naší země a hlavně svržení krále. S tebou jako s následníkem se lidé nebudou bát co přijde po povstání. Jsi klíč.
A chápu že se teď bojíš,  ale já tě vše naučím."
Mluví moc rychle a já to pořád ještě nezpracoval úplně. Takže co teď mám se ještě snažit se přesvědčit,  že to tak není,  nebo pomalu přijímat že o sobě očividně nic nevím.
,,Emm nevím co mám říct."
Řekl jsem nakonec s toho všeho mě začala bolet hlava.
,,To nic budeš teď trochu zmatený řeknu někomu ať ti udělá snídani spal jsi skoro dva dny myslím,  že máš hlad."
Nad tím jestli mám,  nebo nemám hlad jsem opravdu nepřemýšlel.
,,To budeš hodní."
Midoria se na mě usmál pak na chvíli odešel  já si mezi tím složil hlavu do dlaní.
Já přeci nemůže být princ !