V dračím srdci [KiriBaku]cz

kapitola 51.

Po dlouhých osmi hodinách letu se naše skupina konečně dostává do Dračí Říše.
Eijiro se ihned po přistání přemění do své běžné podoby (alá má křídla rohy a ocas ale jinak vypadá jako člověk) a zkolabuje.
To jakmile postřehne Bakugo okamžitě roztrhne pásku a běží svému milému na pomoc.
Po zkontrolování všech životních funkcí a zjištění ,že jenom spí si konečně sundavá i pásku z úst a jde pro brašnu ve které má Eijirou oblečení.
Ostatní členové jenom mlčky čekají až je bude Bakugo vést k Hōmu(kdo by si už nepamatoval je to hlavní město Dračí Říše)
Když už je dráček oděný bere si ho Katsuki na záda a vydává se směr jeho domov.
Po cestě se ho všichni ptají na názvy rostlin, zvířat které viděli dnes poprvé ve svém životě a o jejich existenci neměli ani tušení.
Denkiho malém sežrala obří kytka naštěstí Sero zasáhl a svého kamaráda zachránil.
Midoria, který na zádech tahá prince Shoto se courá úplně v zadu a přemýšlí jak urovnat jeho vztah s Katsukim.
Ten je samozřejmě úplně vepředu a i přes to,  že je dráček určitě tak dvakrát větší a těší než on sám nezastavuje ani nezpomaluje.
Mrzí ho že svého přítele naštval svím činem a, že si po dobu letu hrál na netykavku.
A teď spal a nemohl se mu omluvit ani se ospravedlnit tím, že prostě žárlil na Midoriu a že mu chtěl jen jasně naznačit ,že je  jen jeho.
Když po zdlouhavé cestě došli do Hōmu.
Lidé okamžitě začali poznávat svého prince a začali se zdržovat a začali prince vítat.
Lidé si ale i všimli odlišných cizinců a hlavně podivné bytosti na princových zádech.
O tom že se princ vrátil se velmi rychle dostalo i na hrad.
Když tedy došli až k hradu okamžitě je pustili dovnitř.
V trůním sále už na ně čekali král a královna.
Ihned co se všichni uklonili královna vztala a rychlím krokem přišla k princi.
Její tvář byla zakřivená do zlostného pohledu a její ruka vyletěla vstříc princovu tvář.
Tu ovšem než stihla dopadnout na princovu bledou tvář zachytila opálená svalnatá paže Eijirouvova který z posledních sil držel její ruku a nepříjemně na ní vrčel.
,,Jak se opovažuješ ty!"
Královna nenašla slova která by vystihla tvora jenž jí bolestivě svíral ruku.
,, Eijiro pusť jí prosím."
Eijiro její ruku okamžitě pustil a svojí hlavu si položil splátky na Katsukiho rameno už nespal ale byl tak unavený že nemohl ani mluvit.
,,Jak to že jsi zde kde je tvé vychování a úcta ke svému lidu jestli jsi od krále utekl všechny jsi ohrozil a co je to za zrůdu na tvých zádech?!"
Křičela královna.
Král se mezi tím zvedl a přišel k ní a položil jí ruku na rameno to královnu umlčelo.
,,Princ musel utéct vaše výsosti. Jsem Midoria Izuku a byl jsem jeden z králových hlavních sluhů. Král Vám lhal naše království sžíra hlad a chudoba král vydává vysoké daně a šlechta si bere ten zbytek co prostým lidem zbyde. Na denní pořádku jsou popravy a královy ďábelské pokusy na lidech kteří by nikomu nechyběli, nebo aspoň nikomu mocnému.
Lidé v naší zemi trpí já a ostatní členové Odboje jsme tu pro pomoc aby jste nám pomohli svrhnout krále s trůnu."
Midoria se uctivě klaněl a potichu vyčkával na rozsudek od zdejších vladařů.
,,Ale jak je to možné ?"
Zhrozil se král.