V dračím srdci [KiriBaku]cz

kapitola 30.

Bakugo na konec dostal od svého nastávající ho manžela povolení chodit do zadní části zahrady.
Která bude jen a jen pro něj.
Okamžitě se do své zahrady zamiloval chodil tam každý den.
Připomínala mu jeho zemi. Zelená tráva malinký rybníček s lekníny.
Slunce stromy zpěv ptáků vůně všemožných květů.
Někdy strávil celé odpoledne jen lezením v trávě.
Nic ho v tu dobu netrápilo.
Žádný Dabi. Žádné jeho pravidla co smí a co ne žádné tresty.
Jen on a vítr.
,, Bakugo je tu ten nový zahradník! Proveď ho prosím po tvé zahradě bude se ti o ni starat já musím za králem."
Ano Bakugo a Midoria si začaly tykat. A tak celkově se stali přáteli.
,,Hmm dobře. Tak večer brokolice."
Úšklebek na princově tváři pěkně zelenovasého štval. Ale už si začal zvykat na to jaký princ je.
Bakugo se rozešel k začátku své zahrady kde měl čekat noví zahradník.
Bakugo už ho chtěl nějak slovně napadnout aby ho odradil nechtěl zahradníka chtěl se o svojí zahradu starat sám.
Ovšem když uviděl ten obličej na nic se nezmohl jen na prázdno otevřel ústa.
Nebyl si jistý jestli je to ten o kterém tu už tolikrát snil.
Neb vypadal krapet jinak.
Červené vlasy byly svázané do culíku nikdy ani památky po mohutných dračích rohách. Na sobě měl obyčejné lidské oblečení lněnou košili hnědé kalhoty černý opasek v ruce zástěru a byl bosí.
Žádný ocas ani křídla. Ale byl mu tak podobný i ta jizva na očním víčku. Dokonalá postava. Opálená pleť.
,,Ty?"
To bylo to jediné co dokázal říct. Než začal před neznámým mužem couvat hlouběji do zahrady.
,,Já?"
Řekl a začal se k princ nebezpečné blížit.
Jeho pohled byl najednou jako lovce a Bakugo se cítil jako kořist.
Měl pocit že se mu to vše jen zdá.
Prostě muselo! Eijiro je drak!
,,Čekal jsem teda jiné přivítání." Usmál se rudovlásek.
,,Ne. Zase se mi o tobě zdá! Není to fér aby si věděl se mi takhle vkrádat do snů. Abych pak trpěl když se ráno probudím sám!"
Zařval princ na údajný výplod jeho fantazie.
,,Princezno moje. Já ,ale nejsem sen."
Potom co to dořekl už držel svojí princeznu za pás a něžně leč vášnivě jí líbal. Když se pak jejich rty odlepily kousl ho jemně do spodního rtů.
,,Nejsem sen. Jsem už tu konečně s tebou."
Bakugo ho chytil za tvář a palcem ho hladil po lících. Nemohl se zbavit úsměvu na jeho tváři.
,,Jsi tu!"
Znovu se políbili tentokrát ale opravdu dravě. Jazyky mezi sebou vlačily a pevně drželi tváře toho druhého. Jako by se oba báli, že se ten druhý rozplyne ,jako tomu tak bylo v jejich snech.
,,Moc si mi chyběl! Tak strašně moc lituji ,že jsem nezůstal s tebou. Uvědomil jsem si ,že to tis já~ došlo mi ,že tě kurva miluju!"
Potom co to dořekl celí zčervenal. A svojí tvář schoval do hrudi svého dráčka.
,, Katsuki ani nevíš ,jak strašně moc to pro mě znamená. Celou tu dobu jsem myslel jen na tebe a na okamžik kdy ti budu moc říct to samé. Miluju tě princezno. Musím ti toho tolik říct. Přišel jsem opravdu na hrozné věci."
Objímali se tam v zahradě ještě opravdu dlouhou dobu. Protože to ani jeden nechtěl ukončit.