V dračím srdci [KiriBaku]cz

kapitola 61.

Shoto.

Už jsem šel nějakou dobu, když jsem se dostal na palouky který byl celí posetý květinami.
Byli moc krásné až mi bylo líto je utrhnout.
Ale měl to být dárek pro Midoriu a já mu chtěl dát ty nejkrásnější květiny.
Začal jsem je tedy trhat bral jsem různé druhy bílé, modré, zelené, fialové hezky jsem je všechny svázal stéblem dlouhé trávy.
Když jsem byl s kyticí hotov chtěl jsem se vrátit, jenže jsem si nevšiml čehosi v trávě na co jsem šlapl. To něco vypadalo jako obří had s křídly. Okamžitě se po mě ohnal ale já stihl uhnout. Pak zaútočil znovu a znovu okřídlený plaz byl očividně hodně naštvaný.
Snažil jsem se mu uniknout ale podsmek mi nohy a já spadl na zem. Moje magije vůbec nefungovala nedokázal jsem jí použít. Jakoby mi strach sebral všechnu mojí moc.
Had už otvíral tlamu, když v tu ho odhodil tmaví šlahoun jakési síly.
Zůstal jsem ležet na zemi oči jsem měl křečovitě zavřené a v rukou svíral květiny.

,, Todoroki! Jsi v pořádku?"
Midoria!
Rychlé jsem otevřel oči můj zelenovlasý učitel se nademnou skláněl starostlivě mi hleděl do tváře.
,,Nic nic mi není. Děkuji."
Řekl jsem tiše a podal mi kytici ruce se mi třásly ani nevím jestli strachem nebo nervozitou, co na to řekne.
,,To jsi natrhal poro mě?"
Řekl udiveně ale kytici si vzal.
,,Je krásná."

,, Děkuji že mi pořád pomáháš."
Hlesl jsem.

,,Je to moje povinnost. Jsem přeci tvůj učitel mám tě na starost nesmím dopustit aby se ti něco stalo. Ale především v tebe věřím vidím v tobě schopného vladaře a hodného člověka Shoto vždycky tě už budu chránit."

Objal jsem ho velmi prudce mé tělo jednalo rychleji než moje mysl. Ale musel jsem to co řekl znělo tak krásně. Nikdo mi nic tak hezkého neřekl. To ,že do mě vkládá své naděje to, že věří že jsem hodní člověk lidé ve vesnici mě nikdy neměli rádi děti se mi smáli za můj vzhled a dospělí tvrdili, že jsem zlí a nosím smůlu. Takže mě jeho slova opravdu zasáhla.
Po chvíli jsem ho zase pustil byl nějaký červený bál jsem se jestli jsem ho nepřidusil.

,, Děkuji vážím si toho co si o mně myslíš. Já udělám vše proto abych tě nezklamal."

,, Jaký je tvůj příběh?"

,,A jaký je ten tvůj?"
Byl jsem zvědavý nic jsem o něm nevěděl.

,, Děkuji za ty květiny. Ale už musím jít mám ještě nějakou práci."
Řekl a zvedl se se mě. Oprášil si špinavá kolena a otočil se k odchodu.
Smutně jsem zůstal sedět nejspíše jsem ho urazil bylo mi to líto.

,, Zítra večer zase tady. Ale tentokrát dávej pozor ať tě nemusím zase zachraňovat."

Chvíli jsem zpracovával jeho slova a pak se jen šťastně zaculil na jeho záda.
Takže znáš možná ještě budou přátelé.