V dračím srdci [KiriBaku]cz

kapitola 24.

Teplo po celém mém těle se rozléhalo horko. Příjemné ,tak strašně moc příjemné.
A to vše díky němu.
Mám pocit jako by jeho rty dokázaly rozmrazit bariéry které jsem si postavil okolo svého srdce.
Nechápu proč to udělal nechápu vůbec nic.
Vím ,že je to špatné to že ho líbám to že ho od sebe nedržím dál. To že se tomu nebráním.
Také vím ,že je to chyba vím, že se budu "vdávat" vím, že ho určitě tímhle ztratím ale nemůžu přestat.
Nemůžu svoje rty přimět zastavit.
Nemůžu svoje ruce dát příč s jeho kurevsky svalnatých zad.
Můj rozum snad poprvé ustoupil srdci.

Když už oboum chlapců došel vzduchu a jejich rozeklané jazyky přestaly tančit.
Otevřeli oba oči dva páry rubínů na sebe mlčky hleděli s něhou a neznámým pocitem.
,,Hadi. Taky je cítíš?"
Pronesl zničeho nic Katsuki celí červení odvrátil od Eijiroa zrak.
,,Já myslel že jsou to motýli. A ano cítím. Katsu co to znamená? J-já jsem dost zmatený."
Šepot se odrážel o kůži prince a příjemně hřál.
,,Já nevím nevím co to znamená."
Eijiro si své čelo opřel o to princovo. Jednu dlaň položil na princovu tvář a palcem ho něžně hladil.
,, Omlouvám se Katsu. Omlouvám se že ti to ztěžuji. Ale něco uvnitř mě si nemůže pomoct a moc po tobě touží. Myslím že ten pocit je tu už od prvního dne co jsem tě potkal."
Zašeptá jako by se bál to říct nahlas.
,,C-chi být mnohem víc tvůj než někoho koho neznám. Ale nemůžu. Nikdy nezjistím co je to za hadi v mém břiše ani proč se s tebou přijdu tak tak jinak dobře. Ale já musím udělat to co je správné jsem princ je to má povinnost! To ty mi odpusť."

Není tohle láska? To že mě tak bolí srdce když vím že ho nemůžu mít? Patří někomu jinému. Není to fér! Proč nemůžu být aspoň jednou šťastný! Není to fér.

,,A-asi u-už se vrátíme. Musím se na zítra připravit."
Jeho hlas zní krapet přidušeně asi proto jak moc mu bylo proti srsti to říct. Tak moc si přál pokračovat a konečně zjistit jestli je tohle láska být si ním už na vždy jen oni dva daleko od jeho povinností. Od svatby lidí draků. Jen oni.
,,Máš pravdu ."
Eijiro se pomalu zvedne na nohy a pomůže se postavit i Katsukimu.

Čím blíže jsou zámku tím větší cítí oba tlak na srdci.
,,Mohli bychom na to zapomenout prosím?"
Zašeptá tichou prosbu Katsuki.
,,Nejde to Katsu nemůžu. Konečně jsem se cítil v životě opravdu hodně šťastný chci si to pamatovat už na vždy. Ale nemusíme o tom mluvit."
Dráček mluvil náhle dost pevným hlasem.
,,Tak už o tom teda nebudeme mluvit."
Špitne jen princ. Než vejde do zahrad zámku kde se Eijiro proměnil zase do dračí podoby.
Oba se na sebe mlčky podívají než Katsuki zmizí v útrobách zámku.
Kde se mu také okamžitě spustí vodopády slz.
Stejně jako Eijiro který právě roní dračí slzy v opuštěném koutě zahrady.