Sirius není jediný krvezrádce

44. Škádlení Remuse aneb Co tu chtěli?

"To vážně?" Rem se podíval na mě, pak na Siriho a snažil se, musím podotknout, že neúspěšně, skrýt své červenání. Právě jsme opět u nich v pokoji a Rem sedí na svojí posteli, zatímco já stojím uprostřed pokoje. Siri stojí hned vedle mě a u toho si prohrabává vlasy. James a jeho táta šli pro něco k sousedům a Lily s Jamesovou mamkou zůstaly dole, takže jsme aspoň měli klid na to Removi říct něco málo o tom, co se včera stalo. Sirius mu právě řekl o tom, jak mě shodil na zem a tulil se ke mně.

"Chceš po mně snad, abych ti to zopakoval?" Oba jsme si všimli, jak se Sirius šibalsky usmál a provokativně si Rema prohlédl, než mrknul na mě. Rem se pod jeho pohledem lehce ošil a složil si obličej do dlaní.

"Juuu Náměsíčník se stydííí!!" Sirius k němu přešel a skoro mu to zazpíval do ucha. Rem se po něm okamžitě rukou ohnal, ale Siri se tomu stihl vyhnout.

Sirius se se smíchem svalil za Rema na postel.

"A to ještě není všechno. Pamatuješ na mojí poznámku o majetnickosti?" Noco, musela jsem si taky trošičku dloubnout.

"Hmm.." Jenom zamručel na souhlas a dal mi najevo, že poslouchá.

"Tvůj vlk žárlil na Siriuse. Neřekla bych kdyby tam s námi byl James, ale že Sirius? Můj vlastní bratr? Nemohl se ke mně ani přiblížit dokud jsem ti nedala najevo ať, no eh, jsi zticha a necháš ho."

"Uh, že já se ptal. Měl jsem to nechat plavat..." Šíleně se červenal. Byl to vskutku vtipný a zároveň tak moc k sežrání pohled.

'Je hodně zlomyslné, když jsem ráda, že to konečně jednou nejsem já, kdo je tu v rozpacích?'

Přecejen jsem se ale nad Remem rozhodla slitovat a rozešla jsem se k Siriho posteli. "Když mě teď omluvíte, jdu si ještě na chvíli zdřímnout. Vy jste sice celou noc spali jak dvě nemluvňata, ale já tomu moc nedala a stále ještě cítím únavu, takžeeee mě tak na hoďku - dvě omluvte z jakýchkoliv dnešních aktivit, děkuju." Sladce jsem se na ty dva usmála, než jsem si lehla na postel a zabubala se do Siriho peřiny, až mi byl vidět jen vršek hlavy.

Jakmile jsem zavřela oči, přestala jsem je napůl vnímat, ale ještě jsem postřehla, že si začali povídat. Po pár minutách se ozvalo jemné bouchnutí dveří. Asi si dokážete představit, jak zatraceně jsem se pak lekla, když mě někdo pohladil po hlavě.

Srdce se mi rozbušilo nadpozemskou rychlostí a oči jsem otevřela dokořán. "Promiň, nechtěl jsem ti způsobit zástavu, jen jsem si nemohl pomoct. Jen spi.." Remův hlas mě zase hned uklidnil a můj tep se vrátil do normálu. Začal mě hladit po vlasech a já jen spokojeně zavřela oči a nechala se.

"Emi, vstáveeeej!! Už je to dvě hodiny a čtyři minuty! Potřebuji nějakou společnoooost. Jily se cukrují v obýváku, Rem se rozhodl si číst a já nemám co dělat. Že se mnou půjdeš ven?" Otevřela jsem oči a prohlédla si Siriuse. "Nepřemýšlel jsi někdy o tom, že jsi měl mít za patrona kocoura a né psa? Protože lehce kňouráš jako jeden." Maličko jsem se ušklíbla a protřela si oči.

"Nebuď na mě zlá. Mám teď nějakou citlivou náladu a chci si s někým povídat.." Zvědavě jsem se posadila a pozvedla levé obočí. Siri sklopil hlavu a jemně se pousmál. Vyvrtala jsem se ven z jeho peřiny a láskyplně ho objala.

"Za deset minut sraz u dveří." Jen co jsem to dořekla jsem ho pustila a rozběhla se do pokoje. No a jak jsem řekla, tak se stalo. Do deseti minut jsem se převlékla do teplého oblečení a Siri mezitím ještě obeznámil Potterovi s tím, že se jdeme projít.

"A dávejte pozor, klouže to!" "Nebojte se, chytám ho!" Paní Potterové jsem ještě se smíchem rychle odpověděla, než jsem za námi zavřela domovní dveře. Pomalým tempem jsme se rozešli vyšlapanou cestičkou, Godrikovým dolem.