Sirius není jediný krvezrádce

40. Menší pokec aneb Nesnáším bouřky

Ihned ode mě uhnula pohledem a zadívala se na sníh, co jí jemně praskal pod nohama. "Proč se tak díváš?"

"No proč asi? Chci vědět všechno! Poslední dobou jsem jaksi neměla přizpůsobené myšlení k tomu vstřebávat informace o tvém vyvíjejícím se vztahu s Jamesem, ale teď už jsem plně připravena, takžeee...povídej! Jak se cítíš? Co jste spolu poslední dny dělali? Jaký na něj máš názor? Už jste měli nějakou romantickou chvilku? Prosím, že můžu být družička!"

Po mé poslední větě se na mě Lily prudce otočila a rukou mě plácla do ramene. "Auuu! Za co?!" Pohladila jsem se po zasaženém místě a zamračila se na ni.

"To abys neplácala hlouposti." I když se tvářila přísně, ke konci se jí na tváři přece jenom objevila trocha červené barvy. Široce jsem se usmála.

"No tak už mluv!" 'Hraní velmi ublížené si můžu nechat na příště..'

Lily si jen rezignovaně povzdechla a objala se rukama. "Tak, cítím se zvláštně, ale né ve špatném slova smyslu. Jsem často taková nervózní, což je dost nepříjemné, ale vždycky když se na něj potom podívám, tak je to najednou v pohodě. No a když se zrovna necítím takhle tak se pořád usmívám. Emily, jak jsem si nikdy nemohla všimnout jak je James vlastně úžasnej? Ve všech směrech.." Na tváři se jí při jejím povídaní usadil zasněný výraz a pomalu se roztahující úsměv.

"Tohle moc ráda slyším." Uculila jsem se a objala Lily kolem ramen. Spolu vzadu jsme šli celou cestu a kluci si stále zapáleně povídali.

Mezitím mi aspoň stihla říct o všem, co spolu s Jamesem zatím podnikli. Krom bruslení, u kterého jsem byla, si spolu prý také už několikrát povídali po večerech a včera, potom co se postarali o mě a Siriho, si prý šli sednout do obýváku na sedačku a povídali si ještě tak dvě hodiny.

Lily dokonce řekla, že měli dlouhý oční kontakt! Aaaaaa jsem na ně tak pyšná!

Když, ale pomineme to, jak jsem z toho ráda a jak to mezi nimi krásně jiskří, tak mi vysvětlete jednu věc...jak je možný, že si po tý nekonečný procházce mohli být schopní sednout na ten gauč a povídat si? Jako haló?!

Já a Sirius máme vždycky nejvíc energie a byli jsme úplně, totálně mrtví! Fakt, kdyby vedle mě včera v noci něco vybouchlo, kdyby mě někdo unesl, nebo mě třeba vyhodil ze sedmýho patra a já se rozplácal dole na chodníku, nevzbudila bych se.

'I když...po pádu ze sedmýho patra by se nejspíš už nevzbudil nikdo..' 

"Tak jaké to bylo?" Jakmile se paní Potterová zeptala, nadšeně jsem se k ní otočila. "Bylo to úžasný! Netušila jsem, že to může být tak fajn!"

Manželé Potterovi se na sebe překvapeně podívali. "Opravdu? Co že tak najednou?" paní Potterová se zeptala, ale tak jako šibalsky na mě mrkla.

'Žeby..? Ne, neříkejte mi, že i ona mě bude škádlit! To je spiknutí!'

Uculila jsem se a do ruky jsem uchopila ucho od hrníčku, s horkou čokoládou, který není můj. Ano, je Remův, ale ten si šel pro něco do pokoje, který teď sdílí se Sirim, a on si určitě nevšimne, že mu troška ubyla.

"Řekla bych, že to bude tím, že předtím nebyl nikdo ochotný mě to naučit. Siriho taktika učení je jako - nechám ji ať to zkouší a třeba jí to dojde."

Pan Potter se rozesmál a Lily s Jamesem také. Paní Potterové také cukaly koutky, ale na tváři jí stejně dominoval takový zvláštní pohled, jakoby věděla něco, co já ne. 'Hmm..'