Sirius není jediný krvezrádce

47. Naštvaný soused aneb Šťastný Nový rok

Pár minut jsem v obýváku ještě seděla a zmateně hleděla na schody. Stále jsem se snažila přijít na Removo tajné předsevzetí, ale nakonec jsem to přece jen vzdala. ' Asi si budu muset počkat do zítra...' Pomalu jsem se zvedla z podlahy a hřeben jsem si vzala do levé ruky. Svým pohledem jsem vyhledala mé koště a radostně jsem k němu zamířila. Vzala jsem ho, jako největší poklad, do pravé ruky a také jsem zamířila do pokoje.

Po skvělém dni jsem sama sobě dopřála další dlouhou, jako opravdu dlouhou, teplou sprchu a celou koupelnu jsem provoněla sladkou vůní karamelu.

S úžasným pocitem, a trochu vlhkými vlasy, jsem šla spát. I když jsem už usínala, moc dobře jsem si všimla toho, že jsem v pokoji sama. 'To počká do zítra...'

Další den ráno probíhala snídaně lehce chaoticky. Na Potterovic dveře totiž začal naštvaně, v rychlém tempu, klepat jejich postarší soused. S Lily jsme byly zvědavé a tak jsme opatrně nakukovaly do chodby.

„Dobrý den, co potř-" paní Potterová ani neměla šanci k tomu, aby dořekla slovo a ten pán jí vztekle skočil do řeči. „Heleďte se Euphemie, myslel jsem, že už jsme si to minule vyjasnili, ale ti vaši divoši to asi stále ještě nepochopili! Tohle," řekl a ukázal na svoji poškrábanou a celkem červenou ruku, „to mám kvůli tomu svědícímu tentononc, co mi napatlali na kliku od branky. Tohle," tentokrát ukázal na svůj lehce napuchlý, také červený nos, „to mám od kýchacího prášku, co jsem měl nasypaný v Denním věštci, co si nechávám venku na schodech a ještě tohle," nakonec se před paní Potterovou, která měla trochu vykulené oči, otočil zády a nám se tak naskytl pohled na asi sedm bílých, zářivých pruhů, které měl obtisklé na jeho tmavě hnědých kalhotách a černé bundě. 

„Přetřeli mi moji lavičku před domem, zmetci! Já se tu snažím být na vás milý a nevyvolávat zbytečné konflikty, ale tohle si prostě nenechám líbit! Vyřiďte si to s nimi, jak chcete, ale ať se to již neopakuje nebo to začnu řešit jinak!"

Paní Potterová opět ani nestihla nijak zareagovat a naštvaný soused, jehož jméno je mi neznámé, si to zamířil zpátky k sobě na pozemek a nezapomněl pak ještě vytočeně prásknout svými domovními dveřmi.

Upřímně, ve chvíli, kdy jsem viděla ty bílé pruhy, měla jsem co dělat, abych se nezačala smát.

Paní Potterová přišla zpět do kuchyně a její pohled jí sklouzl na ty tři, co seděli za stolem. Se založenýma rukama se zastavila těsně před stolem a nadzvedla tázavě obočí.

„Nic mi k tomu nepovíte?" zeptala se s kamenným výrazem ve tváři. Sirius s Jamesem se ani nesnažili skrývat svůj úsměv, na rozdíl od Rema, kterém mu to, ale také moc nevyšlo. Zpoza paní Potterové vešel do místnosti Jamesův táta.

S úšklebkem svoji ženu pohladil po rameni a když měla svůj pohled stále zabodnutý do kluků a nevěnovala mu moc pozornosti, nenápadně jí nad hlavou zvedl ruku a ukázal jim palec nahoru. Následně však schytal od paní Potterové pohlavek.

„Au," zaúpěl a se smíchem si pohladil zasažené místo. Paní Potterová nad tím protočila očima. „Nemyslel sis snad, že tě nevidím? A vůbec, nejsi na tohle už trochu starý? Od nich jsem pochopila tu kliku a ten prášek, ale že by ses přidal i ty s tím starým vtipem s natíráním laviček, to jsem tedy skutečně nečekala."

Merline, při této scéně jsem se kousala do tváří, abych se nezačala smát. Lily vedle mě na tom byla úplně stejně, až na to, že ona se za mě ještě snažila trošku schovat, protože jí nešel ten úsměv schovat.

Musím, ale přiznat, že v této chvíli jsem přesně viděla v panu Potterovi Jamese.

„Miláčku, ale on si o to přímo říkal. Opět odhrnul všechen sníh na náš dvůr, přesně před dveře do kůlny. I já jsem mu už milionkrát říkal, ať to nedělá. Takhle si na to třeba příště vzpomene," nevinně pokrčil rameny a jednou rukou objal paní Potterovou kolem ramen, aby ji k sobě dostal blíž a mohl jí dát polibek na čelo.