Sirius není jediný krvezrádce

42. Vlčí žárlivost aneb Žhavé novinky

Lekla jsem se, co se děje. Sirius už byl připravený zakročit a pomalu začal cenit zuby, když si Rem lehl vedle mě na zem a jemně si položil hlavu na má záda.

Chvíli jsem se vrtěla, protože se mi neleželo zrovna pohodlně, ale brzy jsem našla dobrou pozici. Pootočila jsem hlavu, abych Removi viděla do očí.

Pár minut mi pohled opětoval než zvedl hlavu a přiblížil se jí ke mně. Nebyla jsem si jistá, co chce přesně udělat, ale nebála jsem se. Věřila jsem mu.

Olízl mi tvář. Pomalu, jemně a pak si zase lehl do původní pozice. Byla jsem trošku zaseknutá a nevěděla jsem co si mám myslet. On jakoby to vycítil, lehce do mě drknul jeho tlapou a nosem mi fouknul na srst.

Uvolnila jsem se. 'Sirius.' Problesklo mi hlavou a hned jsem se podívala jestli tu stále je. Samozřejmě, že tu stále stál a pečlivě hlídal každý Remův pohyb. Jakmile zaregistroval můj pohled, začal mi ho oplácet.

Vybídla jsem ho, aby si šel lehnout k nám. Můj náznak hned pochopil a rozešel se naším směrem. Když už ode mě byl asi tři kroky daleko, z Removy strany se ozvalo varovné vrčení.

Doteď klidně ležící Remus měl otevřené oči a probodával Siriho pohledem.

Siri se okamžitě zastavil a začal Rema svým pohledem zkoumat. Vypadalo to, že nějakou chvíli přemýšlel, než se rozhodl opět něco udělat.

Siri zvedl svojí packu a našlápl jí dopředu, jakoby chtěl udělat krok ke mně. Remus na to okamžitě zareagoval dalším, ostřejším vrčením, které ustalo, jakmile Sirius vrátil packu zpátky k sobě.

Potom Siri našlápl packou tak, aby to vypadalo, že jde směrem k Removi. K jeho a i k mému údivu však Rem nejevil jakýkoliv zájem o to se k tomu nějak vyjadřovat a opět uvolněně zavřel oči.

Se Sirim jsme si věnovali pár pohledů. 'Buď se mi to zdálo, nebo se dokáže šklebit i v psí podobě.'

Chvíli jsem na něj zírala a pak mu opět naznačila ať jde blíž. 'Tentokrát chci něco otestovat já..'

Zmateně na mě koukal, ale nakonec tedy opět udělal krok ke mně. Remus zavrčel. Kývla jsem na Siriho, aby udělal další krok a Removy oči se prudce otevřely. Jeho vrčení zintenzivnělo a dával si záležet, aby byly jeho velké zuby dostatečně vidět.

V tu chvíli jsem na něj zavrčela nazpátek. Ne nijak moc, jenom tak nesouhlasně. Okamžitě ztichl a zpříma se mi podíval do očí. Vedli jsme oční souboj. V jeho výrazu bylo jasně poznat, že jestli Sirius udělá ještě jeden krok, je schopný mu urvat hlavu. Já jsem však byla neústupná a odhodlaná svým pohledem neuhnout a dosáhnout svého.

Jemně jsem zavrčela. Díval se mi do očí, ale pak se zamračil, odvrátil pohled a s podrážděným zafuněním mi hlavu zabořil opět do srsti na zádech.

Vítězně jsem si štěkla a párkrát zavrtěla ocasem. Když se Siri uvelebil vedle mě, už se neozývalo žádné vrčení, pouze ho Rem sem tam nedůvěřivě sjel pohledem.

'Asi bych je měla vzbudit, za chvíli bude svítat..'

Ano, Rem i Siri nakonec usnuli a spí až do teď, zatímco já jsem usnula asi jen na hodinu a pak už jsem dál spát prostě nemohla. Proto jsem na ně tedy jen dávala pozor a ostražitě pozorovala okolí.

Opatrně jsem natáhla krk a čumákem jsem drkla Removi do tváře. Nic...Zkusila jsem to znovu, ale stále žádná odezva. 'Co kdybych...?'