Sirius není jediný krvezrádce

46. Vzdušné hrátky aneb Removo tajemné předsevzetí

Jakmile jsme se dostali do lesa, vypustila jsem z hlavy jakékoliv starosti. Létali jsme mezi stromy, sem a tam, občas hlavou dolů, smáli jsme se, jako smyslů zbavení, a nakonec jsme velmi ocenili jídlo a pití, které nám dal pan Potter do batohu. James nám dokonce během našeho svačení prozradil, že se snaží naučit Vronského fintu. Oba jsme mu to s úsměvem odkývali, ale nezapomněli jsme utrousit pár vtípků o tom, co by se stalo a jak by vypadal jeho obličej, kdyby se mu to nepovedlo a on by se rozplácl na zemi. Sirius jeho obličej doslova přirovnal k rozplácnuté bramboře.

Také se v jednu chvíli projevila Jamesova kapitánská polovina, která nás donutila k deseti rychlým kolečkům ve vzduchu, přičemž po nás házel šišky a větvičky. Prý abysme byli stále ve střehu. 

Pak přišla ta horší část a to dvě kolečka běhu. V tu chvíli jsem myslela, že mi snad shoří plíce. Srdce mi rychle bušilo, na čele se mi třpytily kapky potu a já sotva popadala dech. Ta doba, co jsem nic nedělala, se na mojí fyzičce celkem projevila. Dřív bych se ani moc nezadýchala, ale teď jsem byla ráda, že jsem vůbec doběhla. 'S tím budu muset, co nejdřív něco udělat.'

"Tyjo, stejně mi ale pořád vrtá hlavou, jak to, že nás tvůj táta, po tom včerejšku, pustil jen tak ven Dvanácteráku. Neberte mě špatně, nestěžuji si, jsem za to rád, ale musíte uznat, že je to zvláštní." Když to Siri pronesl nahlas během toho, co jsem opět nasedala na koště, zamyslela jsem se a uvědomila jsem si jednu věc.

"Já asi vím proč. Dokud jsi to nezmínil, tak mi to nedošlo, ale mám pocit, že když jsem běžela, viděla jsem mezi stromy jednoho z těch bystrozorů, co hlídkovali u vašeho domu. Řekla bych, že na nás celou dobu dává pozor. Nebo by to aspoň bylo logické vysvětlení na tvoji otázku."

Nešlo si nevšimnout, jak se oba nenápadně začali rozhlížet. Jenom jsem nad tím protočila očima. 'Nenápadné, vážně.'

Naštěstí nakonec přestali pohledy pročesávat okolí a konečně se také uráčili nasednout na svá košťata. Vzlétli jsme znovu do vzduchu. Už jsme byli všichni tři velmi dobře rozlétaní, a proto jsme jako další zábavu zvolili naši oblíbenou aktivitu. Hru na babu na koštěti.

"Nechytííííš!" Ladně jsem se vyhnula Jamesově ruce a se smíchem od něj začala uhánět směrem k Sirimu. Létali jsme teď mnohem rychleji, neopatrněji a dělali více bláznivých úhybných manévrů, než předtím, aby se nás náhodou ten druhý nedotkl. Není proto divu, že když nás to omrzelo a rozhodli jsme se tak okolo sedmé večer letět zpět k Potterovým, málem jsme se Siriusem narazili do sousedovic borovice. K našemu štěstí jsme se vyhnuli tvrdému kmenu a jenom jsme zůstali viset mezi jejími větvemi, přičemž nejen, že nás všude píchaly jehličky, ale také jsme dostali i pěknou várku sněhu za krk. 

"U Merlinových ponožek! To už snad nemůže být horš-aAAA!" Než jsem stihla dokončit větu, Sirius se velmi nešikovně pohnul, kopnul mě nohou do ruky, kterou jsem se držela o jednu větev, díky níž jsem držela stabilitu, a docílil tak našeho společného pádu, tentokrát naštěstí, do hroudy sněhu.

"No to je dost, že jste se uráčili vrátit. Celou dobu se těším, až vám budu moct říct, jak bylo směšné a roztomilé zároveň, jak jste se plížili okolo kuchyně a mysleli si, že vás nevidíme." Leknutím jsem sebou cukla, když se, asi metr ode mě, ozval Lilyin hlas. "U Merlina! Přestaňte mě už konečně všichni lekat!" Zatímco jsem si tam potichu prskala nadávky a různé poznámky, ona se jen nevinně usmála a natáhla ke mně ruku. Hned jsem její pomoc přijala a zvedla se.

"Musím souhlasit s Lily. Chtělo se mi hrozně smát, jak jste tam na sebe šeptali, ale nechtěl jsem vám tu vaši špiónskou akci kazit" Oprášila jsem ze sebe všechen sníh a rozhlédla se okolo. Mé koště, mé milované koště, dík Merlinovi nepoškozené, leželo asi dva metry ode mě. Než jsem ho však stihla zvednout, uchopila ho ruka někoho jiného. Zvedla jsem k dotyčnému hlavu a setkala jsem se s Removým úsměvem. Když mi konečně do mozku dojela informace o tom, co nám vlastně teď řekli, mé tváře nabraly rudou barvu. Pohledem jsem šlehla po Jamesovi a oběma nám nejspíš hlavou proběhla stejná myšlenka. 'Příště to provedeme lépe.'