Sirius není jediný krvezrádce

30. Setkání s Regem aneb Další nápad

Zbývají dva dny do Vánoc. Zítra už všichni odjíždějí domů. Kluci mají právě napilno, protože se dali do balení a o Cass a Kate nemluvě. V našem pokoji je teď poněkud hlučno tak jsem se radši vytratila. 

Rozhodla jsem se jít projít k Černému jezeru. Samosebou, že jsem se ještě nezapomněla oblíct. Jako obvykle teplý zimní kabát po kolena, na nohy sněhule a k tomu nebelvírskou čepici a šálu.

Všude je to samý sníh, takže mi nějakou dobu zabralo než jsem se tím vším prodrala až k jezeru. V klidu jsem ho tak obcházela a brouzdala si v myšlenkách až jsem si najednou všimla pomale se rýsující postavy kousek ode mě.

Začala jsem se k osobě přibližovat. Čím blíž jsem byla tím víc jsem konečně začala rozeznávat mně moc dobře známé rysy.

Kratší černé vlasy, vyšší sportovní postava a krásné modré oči. 

"Ahoj Regu, cože jsi tu sám?" S úsměvem jsem k němu došla a stoupla si těsně vedle něj. Pohledem jsem stejně jako on zabrousila na zamrzlé jezero. Krásně se v něm odráží paprsky slabého slunce a jezero se tak nádherně třpytí.

"Ale, potřeboval jsem na chvíli vypadnout." Ruce si zastrčil do kapes a lehce se otřásl. "Proč?" Položila jsem mu hned další otázku.

"Už od rána je u nás v pokoji blázinec a to se bojím představit si jak to bude vypadat zítra. Chvílemi mám pocit, že už mi ze všech praskne hlava. Možná tě to teď překvapí, ale i já nedokáži vystát jisté lidi.." Regův hlas zněl lehce smutně. Kdybych ho neznala celý život nejspíš bych to ani nepoznala.

Zvedla jsem ruku a položila mu ji na rameno. "Hele...já vím, že ty a Sirius máte....dejme tomu, že těžké období. Tím, že jste se oba dostali každý do jiné koleje jste se začali odcizovat a Sirius si taky začal myslet, že jsi se přidal k ostatním z tvé koleje." Už se nadechoval, aby něco řekl, ale včas jsem ho zastavila.

"Já vím Regu. Vím, že jsi se nezměnil a vím, že Sirius to někde uvnitř taky ví. Musíš mu to, ale ukázat. To, že jsi to pořád ty a nějaká kolej to nezmění. Každopádně...pro mě jsi stále můj mladší bráška a tak to zůstane už do konce života. Taky doufám, že víš, že jsem tu pro tebe a když něco budeš potřebovat..víš na koho se obrátit." Darovala jsem mu úsměv plný sourozenecké lásky.

Regulus se na mě otočil a poprvé se mi pořádně podíval do očí. Pak, se na mě usmál. Bez přetvářek, bez masky, prostě mile a upřímně. Tenhle jeho úsměv jsem neviděla od té doby co jsme přijeli do Bradavic. Jsem, ale ráda, že ho konečně vidím.

Ihned jsem mu úsměv oplatila a když mi nastavil náruč, s radostí jsem ho objala. "Tohle mi chybělo...." Připustil potichu. Pevněji jsem ho stiskla. "Mě taky.." Přiznala jsem i já.

Po chvíli jsme se od sebe s úsměvy odtáhli. "No..a jak ses zatím měl?" Začala jsem ihned konverzaci. "No, ale šlo to..Mám, ale pocit, že mě moc nemusí profesor Kratiknot.." Lehce se zamračil.

"Proč?" Nahla jsem hlavu na stranu a pobídla ho, aby dál mluvil. "No řekněme, že to, že jsem mu omylem podpálil asi deset knih, které už nešly zpravit, se mu asi moc nelíbilo. Od té doby na mě vždycky vrhá takovej divnej pohled.." Zasmála jsem se. 

"Tyjo a pak, že nejsi jako my." Opět jsem se zasmála. Reg se kvůli mému smíchu na mě hraně uraženě zamračil. Znovu jsem mu položila ruku na rameno. "V pohodě Regu, McGonagallová si na mě taky dává bacha." Před obličejem jsem si vybavila pohled Minnie vždy, když máme naučené kouzlo zkusit v praxi. Podle jejích pohledů soudím, že se nejspíš musela nějak dozvědět to s těma miskama...