Sirius není jediný krvezrádce

34. Dlouhá příprava aneb Londýnské Mudlovské trhy

"Emily popožeň toho Siriuse! Čeká se zase jen na vás!"

Naštvaně jsem se podívala na dveře od koupelny, v Siriho pokoji. Zvedla jsem ruku a pořádně na ně zabouchala. "Siriusi jestli okamžitě nevylezeš, tak až budem ve škole, ztrapním tě před Kate nejvíc jak to jen půjde!"

"Ale já ještě nemůžu jít! Upravuju si vlasy!" Otráveně jsem si povzdechla. "Merline, pojď už! Lepší už to stejně nebude!"

'Horší jak ženská tohle..'

V zámku od dveří přede mnou najednou zarachotilo a já radši o kousek ustoupila. O chvíli později se to ukázalo jako velmi dobrý nápad, protože Sirius dost prudce rozrazil dveře a vykráčel ven jak královna Alžběta.

"Jak vypadám?" Otočil se dokola a hlavu dal trošku nahoru. Vlasy měl pracně sčesané do jakéhosi účesu.

"Počkej, tady něco máš." Přešla jsem těsně k němu a natáhla k jeho hlavě ruku. On se ke mně ještě schválně sklonil a poslušně vyčkával.

V nejmíň střežené chvíli jsem se na něj, ale zákeřně usmála a než si to stihl uvědomit, pořádně jsem mu ten jeho účes rozdrbala a rozběhla se dolů do obýváku.

"Ty! Počkej až tě dostanu!" Se smíchem a Sirim kousek za zády jsem seběhla všechny schody a bleskově se rozhlédla po místnosti. První koho jsem uviděla byl James, takže jsem se za něj okamžitě schovala a rozhodla jsem se si z něj udělat svůj lidský štít.

"Co, že tak spěcháš?" Zasmál se mi. Víc jsem se za něj přikrčila a opatrně nakoukla směrem ke schodům. "Musíš mě zachránit. Siri mě chce sežrat!"

Jakmile jsem domluvila, na schodech se objevil Sirius a jeho pohled okamžitě spočinul na mně a Jamesovi.

"Jamesi! Koukej co mi udělala a ty ji chceš ještě bránit? Jak jsi mě mohl takhle zradit brácho?" Opřela jsem se Jamesovi o záda, v domnění, že jsem takhle v bezpečí.

"Však, ale já ti v ničem nebráním.." Vyjukaně jsem se podívala na Jamese. On na mě jen mrknul a o krok ode mě ustoupil, což zapříčinilo to, že jsem málem skončila obličejem na zemi. Ale jenom MÁLEM.

"A mám tě." Silně jsem sebou cukla, když jsem u svého ucha uslyšela Siriho hlas. Pohledem jsem sjela ke schodům a jak jinak - nikdo už tam nestál.

Tamta moje malá chvíle nepozornosti, totiž úplně stačila k tomu, aby se Sirius přemístil od schodů, až ke mně a já tím pádem mám teď nulovou šanci k útěku. 'Jsem v háji..'

Siri po mně skočil a oba jsme tedy spadli na zem. Siri mě tam okamžitě začal lechtat, a také mi znemožnil pohyb rukama. Celým domem se začal ozývat můj velmi hlasitý smích.

"D-dost! Sta-čííí!" Už se mi v očích začínaly dělat slzy a celkem mě i začínaly bolet tváře. Najednou se mi, ale konečně podařilo ze sebe Siriho shodit.

Přes celý dům se najednou však ozval pobavený, avšak autoritativní hlas pana Pottera. "Všichni Blackovi se seskupí do deseti vteřin u dveří, jinak jsou zítra bez dárků a cukroví!"

Se Siriusem jsme se rychle posbírali ze země a rozutekli jsme se ke dveřím. U nich už stál pan Potter zcela připravený na Vánoční trhy, zatím, co my jsme na sebe, co nejrychleji navlékli kabáty a zavázali boty.

Do pár vteřin jsme byli hotoví a usmáli se na Jamesova tátu. Až teď, když jsem se rozhlédla okolo, jsem si, ale něco uvědomila.

"Nemusíte se nijak rozhlížet, všichni už čekají venku. Doufali, že když si všimnete, že tu nikdo není, půjde vám to rychleji. "