Sirius není jediný krvezrádce

7. Ráno aneb Lily a James přáteli?

Něco mě začalo šimrat na tváři a tak jsem se otočila na druhou stranu. Více se přikryju peřinou.

Rychle otevřu oči a posadím se. Rozhlédnu se a všimnu si Cass a Kat jak spokojeně leží a spí v posteli. Lilyina postel je, ale prázdná a ustlaná a oknem na ni prosvítají paprsky slunce.

Podívám se na sebe. Mám vyzuté boty a na sobě pořád moje šaty. 'Jak jsem se dostala do pokoje?' proletělo mi hlavou.

Opatrně se zvednu, spustím svá chodidla na chladnou podlahu a dojdu ke svojí skříni. Pak si na sebe obléknu černé tepláky a bílé tílko s kapsičkou na, který mám takovou kočičku, Pusheena...myslím. (dárek od Siriuse prý je to nějaká mudlovská postavička)

Rychle si stáhnu vlasy do drdolu a odlíčím se. Je 7:39. Jdu se podívat po Lily.

Potichu vyjdu z pokoje a sejdu schody do společenky. Na první pohled se zdá, že tu nikdo není, ale když se podívám pozorněji všimnu si Lily sedící v jednom křesílku u krbu.

„Ahoj Lily co, že jsi tak brzo vzhůru?" Až potom si všimnu jejího zmateného a zamyšleného výrazu. „Co se děje?" sednu si vedle ní do křesílka. Podívá se na mě. „Jsem zmatená. Víš včera na té párty..."

Zvědavě se na ní podívám. „Co se včera stalo? Je to něco s Jamesem?" Kývne na souhlas. „On...já nevím. Tančila jsem s Carterem když tam přišel a začal na něj křičet co si to dovoluje a, že jsem jenom jeho..."

Pozorně poslouchám všechno co Lily říká. „No a Carter zase začal křičet, že mu nemá právo něco říkat. Potom ho Potter pěkně seřval, že....Věděla jsi že má Carter holku?"

Vykulím oči. „Fakt? To je grázl.." „Jo, jmenuje se Ashley a chodí do Mrzimoru. Jsou spolu už 2 roky a právě mají nějaké těžší období nebo co." Protočí oči.

„No tak pokračuj!" popoženu ji. „Nojo nojo...potom jsem se naštvala, protože se o mě hádali jako o věc. Tak jsem si odešla sednout. Potter hnedka šel za mnou a Carter se vypařil. Potter na mě pořád mluvil, ale...nebylo to jako obvykle. Snažil se mě rozesmát a byl na mě milej a hodnej.."

Usmívám se. „Nebyl to ten egoistickej kluk co na mě řve přez celou velkou síň, ale prostě normální....kluk." Nahodila smutnej výraz.

„A v čem je problém?" pořád to nechápu. Lily si povzdechne. „Já nevím. Jsem zmatená. Bojím se, že ten kluk co jsem ho poznala včera se zase změní na egoistickýho blbečka...Nevím co mám dělat."

Zamyslím se. „No a co počkat jak se bude chovat on? Počkej až tě osloví on a hnedka poznáš jestli je to jako včera a nebo jako předešlé roky."

Obejme mě. „Díky Emily....a co jít teďka na snídni?" zářivě se usměje. Zakručí mi v břiše.

Zasmáli jsme se. „Myslím že není třeba dalších slov." Řekne mi Lily. Pokývu.

Ve Velké síňi už sedí většina profesorů. Obě profesory pozdravíme pokývnutím hlavou a sedneme si ke stolu.

Najednou mě něco napadne. „Hele ty Lily.." Počkala jsem až na mě zaměří svojí plnou pozornost. Kývne na mě že poslouchá. „-Jak jsem se včera dostala na pokoj?"

„No, včera jsi po nějaké době na té party usnula Removi na rameni a tak tě odnesl k nám na pokoj. Měla jsi ho vidět. Nesl tě jako kdyby jsi byla z porcelánu a koukal na tebe jak na svatej obrázek." Zasměje se a drkne do mě loktem. Trošičku zčervenám.

'Takže mě odnesl Remus. '

„Ahoj Lily, Ahoj Em." Řekne někdo za námi. Leknutím sebou trhnu. „Ahoj Remusi." Pronese Lily. „Ahoj Reme." Řeknu s úsměvem zase já. „Můžu si k vám sednout?"

S Lily na sebe jakože zamyšleně koukneme. „Co myslíš Lily? Může?" Ušklíbnu se. „Já nevím co myslíš ty Emily?" Pokrčím rameny. „No já nevím..."

Remus trošku znervózní. „...Jasně že můžeš. Co je to za hloupou otázku." Zasměju se nad jeho výrazem a poklepu na místo vedle sebe.

On si s úlevou sedne vedle mě a pustí se do jídla.

Po nějaký době odcházíme už všichni tři ze snídaně. „Notááák...pojď s náma do knihovny. Uvidíš bude to super..." Přemlouvají mě celou cestu.

Nakonci chodby uvidím Siriuse s Jamesem. Drknu do Lily a pokynu hlavou směrem k Jamesovi. „Co je?" nechápe. „Teďka uvidíš jestli se něco změnilo nebo ne." Popostrčila jsem ji ke klukům. Konkrétně k Jamesovi. Ona se k nim tedy rozejde a já chytnu Rema a než si nás James stihnul všimnout tak jsem ho stáhla do jiné chodby.Naštěstí jsem stihla ještě pokynout Siriusovi, který si mě všimnul, aby se nenápadně vypařil.

„Co se děje?"Ozve se Rem. Kouknu na něj. „Ale...včera se James řídil mojí radou a ukázal Lily toho Jamese, kterého v něm vidíme my-„" „No a v čem je problém?" „Hele jsi přesně jako já taky jsem se jí přesně na tohle zeptala, ale kdyby jsi mě nechal domluvit už to víš." Udělám uraženou. On do mě jemňounce drkne a usměje se.

'Má tak krásnej úsměv'

„Lily se bojí, že ten James, kterého poznala včera se zase změní v toho co na ní řve přez celou Velkou Síň a zve ji na rande." Povzdechnu si.

„Já myslím...že to bude dobrý." Obejme mě okolo ramen. Jdeme dál chodbama hradu až dojdeme nakonec na astronomku.

Stojíme u zábralí a opíráme se o něj. Najednou si vzpomenu nato jak mi Lily řekla, že mě odnesl do postele a, že jsem mu usnula na rameni.

Otočím se čelem k Removi. „Reme..." oslovím ho potichu protože nechci narušit tu příjemnou atmosféru co tu mezi námi je.

„Ano?" usměje se na mě kouzelně. „Lily mi říkala, že jsem včera usnula na tvým rameni a, že jsi mě odnesl do pokoje a tak ti – Děkuju." Oslnivě se usměju.

On trošičku zrudne. „J-jo to je v pohodě. Přece jsem tě tam nemohl nechat ne?"

'Je roztomilý když je nervózní'  V duchu se stokrát profackuju. Ještě si takhle povídáme než jdeme do společenky kde si vesele povídají Lily s Jamesem.

„Tak přece se drží tvojí rady." Zašeptá Remus. Kývnu a dojdem k nim. Zapojíme se do jejich rozhovoru do, kterého se později připojili i všichni ostatní z naší party, dokonce i Peter. Nenápadně jsem se naklonila k Lily. „Tak co?" Stydlivě se usměje. „Jsme přátelé." Potěšeně se usměju.

Jsem za ně šťastná. Vůbec se mi nechce pomyslet, že za pár měsíců budu muset domů a být odloučená od svých přátel.

Takže Ahoj všichni, chci vám jenom říct že se teď pokusim byt víc aktivní a zkusím vydávat kapitoly tak nějak průběžně a ne jak Já to umím jednou po půl roce😅😂. Doufám že se vám příběh líbi a i nadále bude líbit. Chci vám taky hrozně poděkovat za těch 140 přečtení protože i to je pro mě Hodně. Moc vám děkuju, všech si vás moc vážím. To bude asi všechno. Tak zase příště.

Anet XXX