27. Přistižena aneb Musím jí to říct

600 34 9
                                    

Doběhla jsem na kraj Zapovězeného lesa a proměnila se zpět do své normální podoby. Rychle jsem se vydala zpět do hradu, stejnou cestou jakou jsem předtím i odešla.

Zkontrolovala jsem jestli je čistý vzduch a proběhla společenkou. V pokoji holky ještě spaly a tak jsem toho využila a šla do koupelny.

Dala jsem si rychlou sprchu, aby nebylo poznat, že jsem byla venku a oblékla si školní hábit. Vlasy jsem si svázala do culíku a vyšla z koupelny.

Vešla jsem přesně ve chvíli, kdy Cass začala vstávat. "Ahoj Em.." Pozdravila a ani jí nebylo divné, že už jsem vzhůru. "Dobré ráno.." Unaveně jsem odvětila.

Vzala jsem svou tašku a rozhodla se na holky počkat ve společence.

V tuhle dobu tady ještě skoro nikdo nebyl a tak jsem se svalila do nejbližšího křesílka. Jsem hrozně vyčerpaná a chce se mi spát. Sice jsem se schválně vyspala předtím než jsem odešla, ale noc plná běhání s vámi přece jen vždycky udělá svoje.

Zajímalo by mě jestli kluci přijdou na hodinu nebo ne. Když nad tím, ale tak přemýšlím...kdyby nepřišli na prvních pár hodin asi by to ani nikomu nepřišlo nějak zvlášť divné.

Jak jsem předpokládala, kluci nepřišli jak na snídani, tak na první tři hodiny. Nejspíš to byli trochu dospat. Taky bych šla, ale jim by pak určitě došlo, kdo tam s nimi v noci byl a to nechci. Nechci, aby věděli, že to vím. Chci, aby mi to Rem řekl sám.

Jakmile skončily Runy hned jsem se ke klukům otočila. "To jste zase zaspaly? A kde máte Rema?" Sirius se na mě unaveně podíval. "Včera jsme šli pozdě spát a Removi bylo ráno nějak špatně tak šel radši za Poppy. "

'Musím uznat, že kdybych nevěděla co se včera dělo asi bych mu to sežrala stejně jako holky'

"Snad bude v pohodě.." Šeptla jsem. Doufám, že má všechny kosti v pohodě a nic mu není. "Zato vy byste se měli naučit neponocovat!" Lily je pokárala a Jamesovi dala jemný pohlavek.

"Ale Lily..." Zakňučel a pohladil se po hlavě, na místě kam ho trefila. "Žádný, ale Lily. Pak tady ležíte jak kdybyste měli každou chvíli vypustit duši." James se najednou zarazil.

"Takže...ty se o mě bojíš?" Podložil si rukama hlavu a sladce se na Lily usmál. Zamračila se. "Co je to za otázku, jasně že jo." řekla podrážděně. Potom jako by si to všechno uvědomila a lehce v rozpacích si popošlápla.

James se začal culit jako pako, což Lily ještě víc znervóznilo. "Tak...půjdeme na Bylinkářství nebo jak?" Tu jejich atmosféru přerušila Kate, která se rozhodla, že Lily vysvobodí.

"Jo, hele co kdybysme my zatím šli napřed? Super nápad? Já vím. Jdeme!" Lily mě popadla za ruku a začala mě táhnout ven. Kate s Cass šli hned za náma.

"Heleee..." Zasmála jsem se a vykroutila se jí. "Jsi nějaká červená víš o tom?" Drcla jsem do ní. Vyděsila se. "Cože? NE!" Okamžitě to zamítla a podívala se do země.

"Lily..." začala Cass opatrně. "-před námi můžeš konečně přiznat, že se ti James víc než líbí. My vám fandíme." S Kate jsme hned přikývli a usmáli se. Nervózně se usmála.

"Já- já nevím. Od začátku roku se hrozně změnil. Vůbec mi už nepřijde namyšlený ani povrchní. Prostě je najednou...normální a přátelský. Taky i když ne často tak gentleman a nedokážu pochopit jak to, že jsem si doteď nevšimla jak krásně oříškové má oči. A viděli jste jeho ruce? Merline jak jsem o něm někdy mohla říct, že je ošklivý nebo odporný?!" Zakňučela.

Zasmáli jsme se. "Nojo holka..máš to teď těžký." Už za dobré atmosféry jsme došli do skleníku číslo 3.

Kluci po nějaké době dorazili taky a James stále házel na Lily očka. Byla z toho trochu nesvá, poznala jsem to.

Sirius není jediný krvezrádceKde žijí příběhy. Začni objevovat