Sirius není jediný krvezrádce

13. Esej aneb Úplně Omámená

Potom co se stalo na OPČM jsem tak nějak ve svých myšlenkách. Co to dělali naši patroni? Znamenalo to něco? Má to s námi nějakou spojitost?

Takovéhle otázky mi létaly hlavou dokud.... „Slečno Blacková! Myslím že zrovna vy nejste ta co by při mých hodinách mohla nedávat pozor, protože to všechno umí!"

Profesorka McGonagallová na mě naštvaně hledí a ústa má stažené to úzké linky. „Za vaši nepozornost strhávám Nebelvíru 10 bodů a doufám, že se to již nebude opakovat. A aby jste si to lépe zapamatovala tak mi do zítra vypracujete esej kde popíšete přesný postup toho co se stane až proměníte misku ve svícen!"

Kývnu. Minnie se zatváří trošku překvapeně, ale okamžitě nasadí znovu svůj přísný výraz a nechá to plavat. Normálně bych měla totiž nějakou poznámku ovšem teď jsem byla až moc rozptýlená a ponořená do svých myšlenek na to, abych něco řekla.

Dokonce hodiny jsem se snažila dávat pozor. Jakmile skončila naše poslední hodina bylo to pro mě jako osvobození.

Po cestě na oběd se mě holky začaly vyptávat. „Emily co je to s tebou? Žadné řeči na McGonagallovou a ani jsi nepromluvila od Obrany." Stará se Lily.

„Má to snad co souviset s tvým a Removím patronem?"

Nasadí najednou Kate provokační tón. Moje tváře naberou trošku růžovou. „No jasně!" Zasměje se Lily. Bouchnu ji do ramene s menším úsměvem.

„Notak holky nechte ji..." Zastane se mě Cass a vezme mě okolo ramen. Vděčně se na ni usměju.

„Proč pak jsi ale taková smutná?" Zeptá se mě jemně. Povzdechnu si. „Já vlastně ani nevím. Nejsem smutná spíš mi nejde do hlavy jestli to byla jenom náhoda nebo jestli to mělo něco znamenat....je to zvláštní."Usměju se.

Konějšivě mě pohladí po ruce. Pak jí daruji ještě jeden milý úsměv a rozhodnu se odejít.

„Holky já už asi půjdu. Musím udělat tu esej pro Minnie..." Ony kývnou a já se rozejdu do pokoje.

Byla jsem ve společence a měla namířeno do pokoje. Už už jsem šlapala na schody ale někdo na mě začal mluvit. Ohlédnu se.

„Ahoj Emily!" Usměje se na mě Siri. „Ahoj bráško, copak?" Vrátím mu úsměv. „No já jen kam jdeš?" Zvednu levé obočí. „Jdu do pokoje. Musím udělat tu esej pro McGonagallovou....takže to vidím tak na dvě-tři-tři a půl hodiny."

Zazubím se. „Hm...a co takhle jít k nám do pokoje a my ti pomůžeme? Co na to říkáš?" Rozzáří se mi oči. „Jasně. Každá pomoc se mi hodí a tohle bude milionkrát zábavnější než když budu sama sedět v pokoji a čumět do stropu."

Zasměji se. Sirius mi ze srandy nabídne rámě, které s radostí příjmu a okamžitě si to začneme vykračovat do jejich pokoje.

Otevřeme dveře a napochodujeme dovnitř. Jakmile se na nás James s Remusem a Peterem podívají začnou se smát. Než Siriho pustím tak udělám veliké pukrle a on se mi jako gentleman ukloní.

„Vy jste vážně sourozenci,to se nedá zapřít." Pronese Rem, který nás sleduje z jeho postele s velikým a neskrývaným pobavením.

Opět se všichni zasmějeme. Hned když se dosměju tak nahodím zase psí kukuč a přejdu k Remově posteli. Rem tam sedí v tureckém sedu a na klíně má položenou knihu.

„Reme?" Sednu si před postel. On odloží knihu na noční stolek vedle a upře na mě pohled. „Ano?"

„Pomůžeš mi s tou esejí? Prosíííím." Zaškemrám. On se zamračí. „Měla by jsi to zkusit sama. A kluci by ti mohli pomoct, taky by si to měli procvičit."

'A jéje promluvila jeho šprťácká stránka..' Trošku se zahihňám. „Čemu se směješ?" Přiskočí ke mně James. Zakroutím hlavou na náznak nesouhlasu a mávnu rukou.

Pak se uraženě otočím od Rema. „Pomůžete mi kluci? Rem zase začal s tím jeho poučováním o tom co je pro nás dobré a tak mi nepomůže..." Založím si ruce na hrudi.

Za sebou uslyším mírné zabručení. „Jasně že ti pomůžeme! To bude sranda!" Zasměje se James a okamžitě začne něco v tom jejich brajglu hledat.

„Cože máš udělat z čeho?" Otočí se na mě. „Z misky mám udělat svícen a popsat jak jsem to udělala."

Kývne a z té kupy věcí vytáhne asi tři misky. Nechápavě se na něj podívám. „Máme to tu pro případy nouze. Už jsme pár takovejch esejí dostali."

Siri si vedle mě sedne zase s pergamenem a brkem v ruce. „Myslím že můžeme začít." Usměji se a kývnu.

Peter se rozhodnul že se vyspí takže nám nakonec nepomohl. Vezmu do ruky hůlku, mávnu jí a řeknu příslušnou formuli.

Miska přede mnou vybouchne a já zůstanu sedět s úplně černým obličejem. „No jestli mám popisovat tohle tak to nebude tak těžký..." Všichni vypukneme v záchvat smíchu.

Takhle jsem to zkusila ještě několikrát plus asi dvakrát jsme museli dojít pro další misky.

„Jooo! Máme to!" Zakřičím po asi těch dvou hodinách utrpení, výbuchů a zábavy. Zasměji se. Začneme chodit dokola jak okolo ohně a tancovat radostný taneček.

Podívám se na Removu postel. Snaží se zadržovat smích. Přejdu k němu a sednu si na kraj jeho postele zády k němu. „Ty jsi se tu celou dobu mistrovsky bavil a ani jsi nám nepomohl."

„Ale teď už to aspoň umíš.." Řekne nevinně. „To nevyžehlíš." Pronesu ostře. 'Trošku ho potrápím...Muhahaha XD'

Trošku se ke mně posune. Poklepe mi na rameno. „Em?" Otočím hlavu na druhou stranu a dělám že si ho nevšímám a taky se snažím si zachovat uražený výraz. Aby jste věděli je to ale celkem těžký když ti dva se tam snaží nesmát jak pakoni.

Rem do mě tentokrát trošičku šťouchne. „Emily?" Pořád ho ignoruji. Pak zašmátrá někde ve stolku a přede mnou se najednou objeví čokoláda.

„Jsi pořád uražená?" Odolám velkému pokušení si tu čokoládu vzít a kývnu. On si povzdechne.

Najednou ale cítím jak se ještě posunul blíž ke mně. Trošku pootočím hlavu abych zjistila co se děje. V tu chvíli mi na tváři přistane malý polibek.

Ihned mi zrudnou tváře. „Už dobrý?" Podívám se na něj. Kouká na mě štěněčím pohledem. A ty oči....já se rozteču. „Odpuštěno." Zašeptám ještě trochu v rozpacích. On se rozzáří.

Opatrně se zvednu a rozejdu ke dveřím. „Já už půjdu. Pá kluci. Uvidíme se zítra."

Už zavírám dveře když na mě ještě James křikne. „Jdeš na trénink?" Omámeně se otočím. „Jo...jo jdu." Usměju se a už odejdu.

Dojdu do pokoje. Holky už tu jsou a mluví na mě. Já ale spadnu do svojí postele a přejedu si prsty po tváři. Mám pocit že se asi culím jako největší blázen a to jenom kvůli jedné puse na tvář.

Co zaznamenám je to jak se holky vševědoucně culí a něco si šuškají. 'To mě bude zase čekat výslech.'

Nakonec jsem si vzala věci a šla do koupelny. Rychle jsem si vlezla do sprchy, vyčistila zuby a oblékla se do pyžama.

Otevřu dveře do pokoje a vejdu. „Tak co se stalo?" „Byla jsi u kluků to je nám jasný.." „Jak to máš ale s Remem? Je to v pohodě?"

Okamžitě začnou vyzvídat. 'A to jsem myslela že to počká do zítra. No asi jsem se spletla.'

„Nic moc se nestalo. Ano máte pravdu byla jsem u kluků a s Remem.... jsme v pohodě." Usměju se a přejedu si po tváři.

„Tak co se stalo?" Zeptá se Lily s šibalským úsměvem. „No..." A začnu vyprávět. Nakonec se holky hrozně culily a pak jsme šli spát.

Musím se přiznat že jsem ještě než jsem usnula přemýšlela nad celým dneškem. Už ale nevím k čemu jsem nakonec došla, protože jsem usnula XD.

Lidi tohle je kapitola za další týden protože ten týden nebudu mít čas ji vydat. Jinak dopředu přeji krásné prázdniny a ať se vám vydaří vysvědčení.

Anet XXX