Sirius není jediný krvezrádce

38. Milé překvapení aneb Já to věděla!

V koupelně jsem si nakonec ještě dopřála teplou sprchu, která mi po tom včerejšku jen prospěla. Moje svaly na nohou se pod proudem teplé vody hned o něco víc uvolnily. Příjemný pocit.

Když jsem se usušila a oblékla, přišly na řadu moje vlasy. Jak na to tak koukám, mám najednou chuť si je nějak zaplést. Pohotově jsem sáhla po hřebenu a rozčesala jsem si  je. Pak jsem je rozdělila na dvě poloviny, tak nějak uprostřed.

Jednu stranu jsem si hned zagumičkovala, aby se mi do sebe vlasy opět nemísily. Začala jsem od vršku hlavy, kde jsem si vzala tři pramínky, které jsem dvakrát podpletla a pak už jsem začala postupně přidávat prameny.

"Konečněě.." Potichu jsem vítězně vydechla, když jsem dopletla druhý cop. Podívala jsem se na sebe do zrcadla a musím říct, že ty holandské copánky se mi tentokrát fakt povedly. Trvalo mi to celkem dlouho, protože jsem copy vždycky po chvíli musela rozplést a začít znova.

Ještě jednou jsem si to své dílo pořádně prohlédla a pak jsem otevřela dveře a vyšla z koupelny. Automaticky jsem už zamířila k posteli a ve chvíli, kdy jsem se na ni podívala jsem si myslela, že mě trefí, z toho jak jsem se lekla. 

Ruku jsem si položila na srdce a vytřeštila oči. "Merline, tohle mi nedělej!"

Rem se na mě z mojí postele jen pousmál. "Promiň, nevěděl jsem, že se tak lekneš." 

Můj mozek až teď začal zpracovávat, co se vlastně děje. Dneska už podruhé se Rem nachází u nás v pokoji a kouká na mě těma jeho medovýma očima, ve kterých můžu vyčíst, že má něco na jazyku.

Nepříjemně jsem se ošila. Nepříjemný pocit byl po té uvolňující sprše opět zpátky. 'Paráda!' 

"Víš, přišel jsem ti něco říct...ehm. Nechceš se k tomu posadit?" Rukou poplácal na místo vedle sebe a pohledem mě k tomu přímo vybízel. No tak co jiného mi zbylo, že? Udělala jsem pár kroků a sedla si vedle Rema na postel.

Trošku nervózně jsem si promnula prsty a pak jsem se na něj opět podívala. Měla jsem hrozné nutkání sklopit pohled, ale vydržela jsem to. 'Za tohle si zasloužím sníst minimálně jednu celou čokoládu, za dobrý výkon.'

"Dobře tak...teď zavři oči a ruce natáhni před sebe." Párkrát jsem zamrkala, než jsem zpracovala význam jeho slov. Nechápavě jsem se zamračila, ale udělala tak. 

'Občas mám pocit, že kdyby se na mě Rem usmál a řekl, tak teď tě jdu zabít, zavři oči a nehýbej se, opravdu bych to udělala. Asi začínám bláznit..'

Slyšela jsem menší šustění, než jsem na rukou ucítila menší zátěž. "Můžeš je otevřít." Trošku jsem sebou škubla, protože se Remův hlas ozval velmi blízko u mého ucha.

Otevřela jsem zvědavě oči a prohlédla si, co mi dal na ruce. Tupě jsem se na to dívala a Rem do toho začal mluvit.

"Omlouvám se, že ti to dávám až teď. Myslel jsem, že se nic nestane, ale když jsem viděl tvůj smutný výraz dole v obýváku, věděl jsem, že jsi byla zklamaná. Že jsi si myslela, že jsem zapomněl, že pro mě nejsi důležitá, ale....tak to není. Jsi pro mě důležitá, a moc. Proto jsem ti dárek chtěl předat osobně. Chtěl jsem vidět tvoji reakci, až budeš rozbalovat. Promiň, že jsi kvůli mně byla smutná.."

Chvíli zaraženě sedím, nevím co mám dělat. Do očí se mi nahnaly slzy a i když jsem se je všemi možnými způsoby snažila zadržet, tak mi jich pár sklouzlo po obličeji, přes tváře, na bradu a rovnou na mé hnědé tričko.

"Ne ne neplakej! Merline, já nechtěl, aby jsi brečela! Prosím...." Podívala jsem se na Rema a on mě v tu chvíli vtáhl do svého hřejivého objetí. Jemně mě začal jednou rukou hladit po zádech a druhou po vlasech, aby mě uklidnil. Já jsem mu své ruce obmotala kolem jeho pasu a natiskla se na něj.