Sirius není jediný krvezrádce

9. Projekt aneb Dešťová procházka s Remem

'To je nudaaa......'

Remus do mě drkne. Zmateně se na něj podívám. „Málem jsi usnula."

Protočím očima a položím svoji hlavu opět na lavici. Právě je středa a my jsme na Dějinách s profesorem Binsem.

Zývnu si. Porozhlédnu se po třídě. Většina lidí spí, hraje piškvorky nebo dělají něco jiného. Jediný Remus, Cass a Lily si poctivě píšou poznámky.

Aby jste věděli, na tuhle hodinu jsem prvně seděla se Siriusem jenomže jsme dělali až takovej brajgl, že i profesoru Binnsovi to vadilo a přesadil nás. Ne že by mi to vadilo, ale Rem si pořád zapisuje a nechce si se mnou povídat.

Nakonec sedíme takto:

Lily s Jamesem – to bylo náhodou dobrovolně! Siriuse přesadil Binns ke Kate, Já sedím s Remem a Cass je teď taky celá šťastná, protože sedí s Joshem Mathewesem.

Ano přesně s tím Joshem, co s ní tančil a do, kterého už je prý 2 roky zamilovaná.

Najednou začne, ale profesor Binns mluvit o nějakých projektech.

„Tento rok se uskuteční projekty. Rozdělím vás do dvojic a vy si vyberete téma z historie na, které v té dvojici vypracujete několika stránkovou esej. Ještě ohlašuji, že dané téma na, které budete chtít psát mi musíte ohlásit, aby jste věděli jestli už ho nemá někdo jiný, aby se nám to tu neopakovalo."

Zmučeně vydechnu. Tuhle hodinu máme se Zmijozelem takže super!

„A teď k rozdělení....Bellatrix Blacková a Severus Snape, Chloe Steinová a Carlos Hemilton, Lucius Malfoy a Narcissa Blacková, James Potter a Lilyan Evansová,.." Uviděla jsem jak se James blaženě usmívá.

Potichounku jsem se zasmála. „...Kathelyn Whiteová a Sirius Black, Cassidy Everdeenová a Josh Mathewes, Kim Westenová a Justin Wood.." A takhle to pokračovalo ještě nějakou dobu.

„..Noo..a nakonec Emily Blacková a Remus Lupin." Dokončí větu. Otočím se na Remuse. Oba se usmějeme. Jakože jo...jsem líná, ale úkoly a eseje dělám poctivě.

Konečně nás profesor Binns pustí. Tohle byla poslední hodina. Už vycházím z učebny a z holkama míříme do pokoje, ale odchytí si mě Remus.

„Hele chtěl jsem se zeptat o čem budeme dělat ten projekt. Nebo jestli tě už něco napadnulo..." podrbe se na zátylku.

„Nooo...přemýšlela jsem že by jsme mohli udělat esej o nějakém starém rodokmenu nebo třeba o nějakých stvořeních z historie.....například o Vlkodlacích."

Remus najednou zbledne. „A-a proč z-zrovna o nich?" Pokrčím rameny. „Já nevím, prostě mi přijdou zajímavý. Příjde mi, ale že jsou celkem utlačovaní....Není fér, že je všichni odsuzují i když za to oni v podstatě nemohou. Je to nespravedlivé. Navíc mi přijde, že většina vlkodlaků je hodná, opravdu. Měla jsem jednu kamarádku, která byla vlkodlak a byla to ta nejmilejší holka, kterou jsem poznala."

On se lehce zamračí. „ Ale vždyť jsou to zrůdy co zabíjí lidi..." „To ani neříkej!" vyjedu na něj trošku. „Nemohou za to. Navíc to nemůžou být zrůdy...jsou to přece lidské bytosti. Netvrdím, že někteří nejsou zlý, ale to neznamená, že jsou takový všichni..."

Pokýve hlavou. „N-no já bych asi udělal nějaký ten rodokmen a nebo mě napadlo něco o historii školy...když nad tím, ale tak přemýšlím tak to o té škole bude mít zřejmě většina lidí."

Kývnu. „Dobře, takže nějaký rodokmen...ale který?" zamyslím se. „Noo...a co třeba Blackovi? Váš rod je přece jeden z nejstarších a myslím, že by to bylo lepší než psát třeba o Malfoyovích."

Kývnu. „Tak dobře. Zajdeme to říct profesoru Binnsovi ne?" „Jo tak jdeme..a potom by jsme mohli jít do knihovny pro nějaké knihy a pak k jezeru na tom zapracovat."

Usměju se. „Tak jo.."

Potom se rozejdeme ke kabinetu profesora Binnse. Zaklepu. Profesor Binns přijde. „Dobrý den, Přejete si slečno Blacková? Pane Lupine?"

„Dobrý den..ano přeji. My už jsme si vybrali téma našeho projektu." Kývne. Vezme do ruky papír a tužku. „A o čem budete psát?"

„O rodokmenu rodiny Blackových." On si to zapíše. „Dobrá, děkuji. Je to velice zajímavé téma a těším se na váš projekt. Naštěstí toto téma ještě nikdo nemá a tak není žádný problém."

„Děkujeme pane profesore to je vše. Nashledanou!"

A už jdu s Remem do knihovny. „Nashledanou." Uslyším tlumeně ještě hlas profesora Binnse.

V knihovně jsme s Remem vzali potřebné knihy a vydali se k jezeru. Sednuli jsme si na kraj a začali číst.

Po asi 2 hodinách jsme měli náš projekt hotový. „Páni...musím říct, že vaše rodina je celkem zajímavá...i když je celkem krutá." Řekne Rem.

„V tom máš pravdu." Usměju se. „Hele když už to máme hotový, nešla by jsi se trošku projít?"

Radostně se usměju. „Jasně! Ale prvně musíme uklidit knihy." Kouknu se kolem nás.

Oba tedy posbíráme všechny knihy a Remus jich jako správný gentleman vezme víc, takže já nesu takovou menší hromádku.

Úspěšně jsme vrátili všechny knihy a rozhodli se jít projít. Šli jsme po pozemcích školy a povídali si. „Hele co kdybychom si zahráli takovou hru?" navrhnu Removi.

Povytáhne na mě obočí. „Jakou?" usměju se. „Bude to hra na otázky. Já ti položím otázku na, kterou pokud ti nebude vážně proti srsti- odpovíš a naoplátku se zeptáš ty mě a pro mě platí to samý."

Chvíli váhá, ale nakonec kývne. „Dobře...ale začínám." „Dobře." Usměju se.

„Tak třeba....oblíbená barva?" Zamyslím se. „Fialová, a tvoje?" „Světle modrá." Usměje se. „Hm...oblíbená květina?" „Rudá růže. Oblíbený spisovatel?" zeptám se ho. „Hmm to je těžký.... Ale úplně nejvíc miluju Shakespeara." Usměje se.

„Oblíbené zvíře?" „Asi vlk. Jaký je tvůj patron? Teda jestli to víš." Tohle mě docela zajímá. „Vlk." Odpoví prostě. Ohromeně na něj zírám. "Co je?" Zatřepu hlavou. „A-ale nic." Usměju se.

Takhle jsme se ptali ještě dlouho. Občas jsme se i nasmáli protože mi popisoval jak se seznámil s klukama. Taky mi vylíčil některé hádky Lily a Jamese.

Šli jsme...a šli a šli...a najednou se začalo smrákat. „Vypadá to že bude pršet." Pronese Rem. Podívám se na oblohu. Najednou začne kapat až se to promění v déšť. Jsme, ale celkem daleko od hradu. Rychle začneme spěchat zpátky do hradu.

Běžíme když Rem uklouzne a hodí tlamu. Začnu se smát. Zvedne ke mně pohled. Je celej od bláta. Najednou natáhne ruku chytne jí tu mou a škubne.

Ani se nenadám a už ležím vedle něho na zemi. „Hele...!!" Směju se. „Neměla jsi se mi smát!" A hodí po mně bláto. Tímhle začal válku.

Běháme a házíme po sobě bláto. Najednou mi to,ale uklouzne a já spadnu na Rema, ten to neustojí a oba skončíme na zemi.

Navzájem si hledíme do očí. „P-promiň.." zašeptám. „To nic." Uculí se. Začnu se topit v jeho očích.

Jsou tak krásné. Moje čokoládové oči se začnou vpíjet do jeho medových očí. Pořád na nás prší a jsme celý od bahna.

„Měli bychom jít nebo nastydneme." Zasměje se Rem a pomůže mi se zvednout. Trošičku mi zčervenají tváře.

Potom společně odejdeme do hradu.