Sirius není jediný krvezrádce

32. Bruslení aneb Tohle asi nebude můj sport

Dveře od našeho pokoje se najednou otevřely a objevila se mezi nimi hlava mého střapatého kamaráda.

"Už máte vybaleno?" Lily se rozhlédla a po chvíli přikývla. "Já jo. A ty Em?" Já jsem svůj pohled přesunula na svůj skoro prázdný kufr.

"Už to skoro mám." Skrčila jsem se a vyndala z kufru několik posledních triček. Ty jsem uložila do vrchní poličky ve skříni a spokojeně jsem se podívala do prázdného kufru. V tu chvíli se ve dveřích objevila další hlava. "Tak co? Můžeme už jít?" Zmateně jsem se k nim otočila čelem. "Jít...kam?"

"No přece bruslit!" Sirius vykřikl nadšením a zmizel ze dveří. "Tak mi se oblečeme a sejdeme se dole." Nabídla Lily. James na to jen s úsměvem kývl a nechal nás tu samotné.

Došli jsme si tedy ke skříním a začali jsme si vytahovat teplé oblečení. "Hele Emily..?" Ozvala se Lily, zrovna když jsem si nandávala oteplováky.

"No?" Zeptala jsem se a přetáhla si přes hlavu tlustý černý svetr. "Víš já- já neumím bruslit..." Zahanbeně sklonila hlavu a začala si hrát se svými prsty.

Zvedla jsem k ní hlavu od nasazování tlustých ponožek s potiskem vloček a usmála se na ni. "To nic, já taky ne.." Pokrčila jsem rameny a nasadila si druhou ponožku.

Zvedla jsem se z postele a ze skříně jsem si ještě vzala do ruky čepici, rukavice a šálu.

"Jdeme?" Povzbudivě jsem se usmála na Lily. Ta si ještě rychle vzala do ruky čepici a rukavice a přikývla. Statečně jsme tedy vyšly z našeho pokoje a sešly schody do obývacího pokoje.

"Aaaa tady jste! Tak už můžeme jít!" Sirius se mohl zbláznit z toho jak se těšil. "A co brusle?" Zakřičela jsem za ním když už natěšeně běžel ke dveřím pro boty. "Máme!" Křikl na mě zpátky.

Do obýváku najednou přišla paní Potterová a zastavila nás. "Jsem si jistá, že tam budete určitě zas až do oběda tak ať tam neumrznete." S laskavým úsměvem nám podala každému termosku s ovocným čajem. Samozřejmě, Jamesovi podala dvě.

"Děkujeme. Ten čaj se bude hodit." Mile jsem poděkovala. Paní Potterová mi věnovala jeden vřelý úsměv a pak nás nechala se jít obout a obléct si kabáty.

My tři jsme tedy vyšli ven a všimli jsme si Siriuse, který už tu dost nedočkavě pobíhá s několika páry bruslí v rukou. Jenom jsem se nad tím musela pousmát. No co jinýho s tím dělat? Prostě Sirius no..

Během naší cesty co Sirius pořád běhal okolo nás jak postižená veverka a James s Lily si povídali, já jsem si dala na hlavu čepici a okolo krku jsem si uvázala šálu.

Podle toho, co říkal James je to jezero kam míříme asi kilák od jejich domu, takže s naším tempem jsme tam za chvíli.

Po několika minutách jsme všichni došli k velkému zamrzlému jezeru. Nebylo sice tak velké jako to, co máme v Bradavicích a rozhodně v něm nežije obří oliheň, ale i tak pro nás bylo perfektní.

Vůbec nikdo na něm není, což znamená, že ho máme úplně celé pro sebe a nikdo cizí když tak neuvidí, jak padám na hubu.

"Emily dělej!" Vytrhl mě z myšlenek Sirius a hodil po mně moje brusle. "Hele s bruslema se neháže!" Zakřičela jsem na něj, ale to už se dostal na led a vesele si to rychlostí blesku odbruslil, hodně daleko ode mě. 'Merline, ani jsem si nevšimla kdy si ty brusle stihl navléct..'

"Tsss.." Odfrkla jsem si a spolu s Lily a Jamesem jsem si sedla na lavičku, které jsem si předtím mimochodem nevšimla, a začali jsme si nazouvat brusle.