Sirius není jediný krvezrádce

24. Myšlenky, knihy aneb Pobertovské Fotoalbum

Rychle jsem se vzdalovala od dívčích umýváren. Nohy mě nakonec zavedly až na astronomickou věž.

'Proč mi to neřekl?!' Je otázka, kterou si pokládám. Cítím se tak naštvaná a zároveň tak zraněná. 'Copak mi nevěří?' Kdyby mi to řekl nikdy bych ho v tom nenechala.

Vždycky jsem s vlkodlaky soucítila. Ti lidé si nezasloužili takový osud. O to víc mě mrzí, že to potkalo zrovna Rema. On je člověk co si bolest v životě nezasloužil.

Konečně mi, ale všechno začalo docházet. Ty jizvy všude na jeho těle a bledost v obličeji vždy když se blížil úplněk. Věděla jsem, že mi něco skrývají, všichni čtyři. 'Mělo mi to dojít!'

Najednou mi na mysl padla další myšlenka. 'Mohli....mluvili snad v těch koupelnách o mě?Bál se mi to říct, protože by mě mohl ztratit?'

Ani jsem si to neuvědomila a zahrabaná v myšlenkách jsem tu strávila dlouhou dobu. Vždy když už jsem si myslela, že jsem došla ke konečnému rozhodnutí na mysl mi vpluly další myšlenky. Nakonec mi ten čas ale pomohl. Dostala jsem se totiž k jednomu důležitému rozhodnutí.

'Pomůžu mu. Za každou cenu.' S touto myšlenkou jsem zamířila k nám do pokoje a už i s vymyšleným plánem na zítřejší den jsem ulehla do postele a usnula.

-----

"Emily?!" Křik mého jména mě probudil ze spaní. Otevřela jsem oči a naskytl se mi pohled na Lily, která stojí vedle mojí skříně a naštvaně si podupává nohou.

"Co se děje Lily?" Vyčerpaně si zívnu. Rozhodla jsem se, že o tom co jsem slyšela včera, holkám nepovím. Jsem ještě trošku rozrušená, ale musím před nimi dělat, že se nic neděje jinak by to ze mě mohly vytáhnout.

"Můžeš mi laskavě vysvětlit ten tvůj bordel ve skříni?!!" Nakloním hlavu na stranu a zamrkám. V hlavě mi už však houká velká červená siréna a křičí na mě: !!POZOR NEBEZPEČÍ!!

"Ehm...noo já jaksi..." Snažím se opatrně najít výmluvu, ale Lilyin naštvaný výraz mě probodává skrz na skrz. Ještě když jsem nic neřekla tak pozvedla své levé obočí.

"Já.....jdu to uklidit." Povzdechnu si a zvednu se z postele. Po mých slovech se Lily spokojeně usmála a když jsem začala uklízet tak po pěti minutách odešla z pokoje.

Vlastně až teď mě napadlo se podívat na hodiny. 'No jasně! Čtvrt na osm!' Po včerejšku bych spíše uvítala ještě tak hodinku dvě spánku.

V pokoji už nikdo kromě mě není, takže holky už šli nejspíš na snídani a pak na bylinkářství. Po asi třičtvrtě hodině jsem konečně uklidila svoji skříň a...musím se pochválit. Jsem na sebe pyšná!

Po tomhle jsem se rozešla do koupelny a předtím jsem si nezapomněla vzít z mé UKLIZENÉ skříně oblečení na dnešek.

V koupelně jsem provedla jako vždycky ranní hygienu a vlasy jsem si dala do drdolu. Na sebe jsem si vzala černý už teplejší tepláky a černobílý pruhovaný tričko s dlouhým rukávem. Na krk jsem si připnula ještě zlatý řetízek.

Po tomhle jsem vyšla z koupelny, vzala si z nočního stolku svojí hůlku a vyrazila ven z pokoje. Ve Velké Síni už nebyl skoro nikdo a protože jsem tam nechtěla sedět sama tak jsem si rychle vzala asi tři tousty a vydala se do knihovny.

"Dobrý den..." Pozdravila jsem tiše madam Pinceovou. Trošičku se podivila když mě zahlédla, ale kývla na mě hlavou a dál si hleděla svého.

Zašla jsem trošku do zadnější části knihovny k jednomu z regálů. Po chvíli jsem našla mě už dost známou knihu. 'Vlkodlaci.' Našla jsem si stránku na, které jsem posledně skončila, což jsem se podivila, že si ji furt pamatuji, a začala jsem číst.