Sirius není jediný krvezrádce

36. Vánoční ráno aneb Rozbalování dárků

"Emi! Emily! Em! Vstávej, honeeeem!"

Ani jsem se nestihla vzpamatovat a Sirius mi vylezl na postel a začal na ní skákat jako dítě hned vedle mé hlavy.

"Proč mě budíš tak brzo?" Pootevřela jsem na chvíli jedno oko a všimla jsem si, že za oknem nebylo ještě skoro žádné světlo.

"Protože dneska jsou Vánoce! Dárky čekaj!" Tahle věta mě donutila otevřít pořádně oči.

Sirius si toho všiml a tak konečně přestal skákat a normálně se na moji postel s úsměvem posadil. "Dobrá teď už méně hyperaktivně. Dole na nás čeká výborný cukroví a hromada dárků, takže se koukej co nejrychleji nachystat, ať můžeme začít rozbalovat. Abys to měla rychlejší, tak jsem už tvoje dárky odnesl pod stromek."

Posadila jsem se, protáhla si ruce a vděčně se na Siriho usmála. "Lepšího brášku jsem si nemohla přát.." Sladce jsem se na něj usmála a pomalu vylezla z postele.

"Já vím, každý by chtěl bratra jako jsem já.." Velmi nečekaně a hlavně rychle jsem se sehla, vzala do ruky Lilynu bačkoru a hodila ji po Sirim.

"Padej!" Se smíchem jsem ukázala na dveře a Siri s rukama nad hlavou tedy opustil pokoj.

Ze skříně jsem si do rukou vzala černé volnější tepláky, vínovou mikinu s kapucí a kýčovité vánoční ponožky se sobíky. S tím vším jsem si zalezla do koupelny a provedla ranní hygienu. Hned potom, co jsem vylezla z koupelny jsem vystřelila z pokoje a prohnala se po schodech jak vichřice.

"Aaaaa tady ji máme! Emily, zlatíčko, prosím tě, vezmi si něco k snídani a pak běž do obýváku ke stromečku. Sirius už se nemůže dočkat a s Jamesem už je to také pomalu k nevydržení." Lehce jsem se usmála a pokývala.

Došla jsem tedy do kuchyně, kde jsem si ze stolu vzala vánočku s máslem a jedno linecké kolečko. V klidu jsem si to u stolu snědla a ještě jsem si nalila trošku čaje a napila se. Pak jsem se teprve rozešla do obýváku.

"No to je dost! Emi, jsem vzhůru už od půl páté a s nimi už je to k nevydržení!" Nad Lilyiným ztrápeným výrazem jsem se pobaveně zasmála. Manželé Potterovi udělali totéž, nejspíš už jsou za ty roky také zvyklí.

James se Siriusem totiž právě hráli řachavého Petra a neskutečně u toho křičeli. No a ještě když k tomu přidáte to, že se každých deset minut ptají, kdy budeme rozbalovat tak..není to často úplně snesitelné. Rozhodla jsem se Lily tedy vysvobodit od toho jejich jekotu.

"Hej vy dva, už stačilo! Když dovolíte, já bych se dala už do rozbalování těch dárků." Jakmile jsem domluvila, oba rázem ztichli a nadšeně se na mě podívali.

"Můžu rozdávat?" Zeptal se nás James. S úsměvy jsme mu to odkývali. Já se mezitím posadila vedle Lily do křesla a čekala. James začal tedy s jiskřičkami v očích rozdávat dárky.

Po asi pěti minutách už máme všichni u nohou svoji hromádku a jen čekáme na povolení, že můžeme začít. "Tak už rozbalujte, děti!" Paní Potterová lehce tleskla a zasmála se našim nedočkavým výrazům.

Natěšeně jsem do ruky vzala první dárek. Je úhledně zabalený v červeném balícím papíru s úhledně omotanou zlatou stužkou. Vsadila bych se, že ten bude od Lily, tak precizně umí balit jedině ona.

Podle tvaru mi hned došlo, že to bude nějaká krabice. Jakmile jsem roztrhala papír, potvrdilo se mi mé tušení. Otevřela jsem krabici a jako první mě upoutala kniha, co se v ní nacházela. Kniha na sobě nesla název Zapomenutý pokoj. Vypadá to na nějakou fantasy detektivku? Nevím jak to úplně popsat, ale vypadá to zajímavě.